Červený drak

Režijní styl Michaela Manna se k téhle látce skoro vůbec nehodí (Ratnerovo pojetí mi překvapivě sedělo mnohem víc). Rozebírat a porovnávat herecké obsazení a výkony s novější verzí by zabralo tak půl dne (každopádně by však tenhle film měli zhlédnout všichni fandové Stephena Langa, kteří ho znají pouze z AVATARA ;)). Kdyby to aspoň nebylo tak ospalé a utahané... :( 50 - 60 % (23.03.2010)

Atmosférický thriller už s jasně viditelným Mannovým rukopisem. Hlavně v závěru se hodně dere napovrch. Petersen není vůbec špatný a Brian Cox, ten je přímo skvělý. Jeho Hannibal Lecktor na sebe na minimálním prostoru strhává veškerou pozornost. Je Hopkinsovi, více než zdatným konkurentem a to zde o "jídle" nepadne ani slovo. A jak už bývá u Manna zyvkem, hudba je prvotřídní. (13.01.2011)

Jako bych koukal na jiný film, než většina hodnotících. To, co tady víceméně všichni odsuzují, se mi právě líbilo. Namátkou: hudba, Coxův Hannibal (i když Hopkinsův je bezesporu lepší), napětí, atmosféra, slizký hlavní záporák. Vadil mi jenom příliš předvídatelný konec. I když na druhou stranu jsem to tomu poldovi docela přál... (23.03.2010)

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

Pochválil bych kameru a jistou atmosféričnost, ale příběh mi byl dost jedno. A z Coxova Lecktora sice je cítit inteligence, nadřazenost a hrozba, ale ne děsivě uhlazená démoničnost, kterou později Lectera obdařil Hopkins. Ve stejném roce měl premiéru i Henry: Portrét masového vraha a ten mi přijde mnohem zajímavější. (27.08.2023)