Amnestie

Velmi důležitý film k tématu sametu. Už předchozí Karáskův projekt Kandidát se mi hodně líbil. Respektive vzpomínka na něj je s odstupem čím dál tím lepší, než první kritické setkání. Amnestie je smělá, dravá, chytrá. Jednotlivé postavy jsou velmi výrazné a jakoby opsané ze života, ačkoli ne zcela. Atmosféra je velmi autentická, poměry v bratislavské televizi k nezaplacení. Geislerka se překonává, pomalu už 10 let hraje ty zralé role a pomalu se nebojí přidávat i vnějškově degradující rekvizity. Vašut překvapil, ze slovenské strany je zdaleka největším překvapením Natalia Germani. (27.11.2019)

Aj na druhýkrát sa mi film páčil, páčila sa mi forma, páčili sa mi herecké výkony, páčilo sa mi, že to bolo pútavé. Germani hrá takú sprostú kundu, že keď jej bača jednu pridrbal, normálne mi odľahlo. A páčilo sa mi, že najväčší zločin Vaška od Havlů bol zosobnený, bolo poukázané na to, že bola to jeho tupá chyba a že pravdoláskanie sa nevypláca. Súhlasím však s Trevorom, že nerozumiem, prečo väzni boli nejako pobledlí, keď nielen vodca vzbury Tibor Polgári, ale aj ďalší účastníci boli z istej marginalizovanej skupiny. Lenže len aby sme boli falošne politicky korektní, tak hercov by sme najradšej namočili rovno do Sava, len aby stratili čo i len náznak indiánskej farby. Nemám rád prekrúcanie aj takýchto podstatných faktov, a tak ostávam na priemere. (29.05.2021)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)

Málo odvážné, bez silného emotivního závěru. V každém případě se jedná o nevšední počin. Téma vězeňské vzpoury v Leopoldově, která souvisle probíhala s pádem režimu, je nastaveno neotřelým způsobem. Režisér nás k ní pustí až v závěru, takže máme dostatek času se seznámit s množstvím postav a také s chodem ve věznici. Nejvíce zaujme Natalia Germani, od níž se čeká nahota, ale i když se souloži nebrání, tak je oblečená. Její chlap (Juraj Bača) hnije ve vězení, ovšem nevypadá, že by strádal a měl z těžkých zločinců strach. Scénu následně zaplavují další a další postavy, invalidní manželka (Ana Geislerová) divadelního herce (Marek Majeský), který ji soustavně podvádí. Nevyhneme se ani setkání s politickým vězněm (Marek Vašut), který v následné vzpouře sehraje důležitou roli. A také nechybí lidsky působící velitel dozorců (Ján Jackuliak). Film je tedy především o postavách, jejich charakterech a především postupném prolínání mezi nimi. Většina herců působí ve svých rolích výrazně. Přece jen ta hlavní atrakce filmu je to nejvíc, na co se divák těší. Samotná vzpoura není natočena špatně, ale ani nikterak oslnivě. Chyběla syrovost, větší pocit strachu z vězeňské čeládky. Nevěrohodné rysy film nabere v závěru, kdy každá z důležitých postav čelí svému osudu. Tady měly emoce pracovat na tisíc procent, jenže závěrečný vrchol nebyl vůbec v ničem překvapivý. A odvaha tvůrcům také chyběla. Některé scény si to přímo vyžadovaly, erotika, neutěšené poměry ve věznici, nečekaná rozhodnutí postav. Jonáš Karásek navodil tehdejší dobu zajímavě a neradostně. Technická stránka filmu se také povedla. Závěr nepřinesl žádné extra zajímavé rozuzlení. Celkově tenhle dramatický počin i přes své nedostatky stojí za zhlédnutí. 6/10 (01.09.2023)

Karásek (Jonáš, ne Bohdan) se od svého debutu rozhodně zlepšil a některé části v sobě jistou atmosféru mají, celkově to ale po filmařské stránce je zase takové, no... hodí se mi k tomu hlavně slovíčko "meh", to to vystihuje úplně přesně. A ty rádobyakční scény se mi tam vůbec nehodily, hlavně všechna ta zpomalování. Nebo při té vzpouře jsem z pár záběrů měl pocit, že koukám na nějaké nízkorozpočtové Transformers... Pak taky nechápu, proč to má 130 minut a ne míň, ale jinak se - na české a slovenské poměry - jedná o mírně nadprůměrnou věc. Žádný zázrak, v porovnání s mnoha jinými filmy nijak významný zážitek, ale ve srovnání s takovými hrůzami, jako třeba Cena za štěstí, LOVEní, Pražské orgie nebo Narušitel to ještě ujde, o něčem to je (což je v české kinematografii zázrak) a není to úplně blbé. Dokonce si to i dovolilo rýpnout do Havla, což mě docela překvapilo (nebudu psát, jestli mile nebo nemile, ať se na mě určitá strana lidí nevrhne). Znova bych se na Amnestii ale už nepodíval, jedno zhlédnutí mi stačilo. 3* (26.06.2020)