Amnestie

Ve filmu zazní věta z úst M.Vašuta, že lidi se nechtěj ohlížet zpátky. Proto nechápu tu záplavu filmů podobnýho ražení. Film a jeho režisér neví , zda se naklonit na politickou stranu, a nebo spíš tlačit na tu osobní, dramatickou. Jestli to autoři dokázali nějak skloubit dohromady ve smysluplnej film vlastně ani nedokážu říct. Ale mě film moc nebavil. A tak jediná spokojenost byla s koncem, ač sem zejména ve filmech za oceánem tohle viděl nesčetněkrát. A pak s hudební složkou.(Depešáci, Durani). Hvězdy svý doby. Můžu ovšem říct, že při některejch vzpomínkách mi přece jenom bylon až těžko. Hrozná doba temna. 40%. (23.01.2021)

Tak tohle mi hodně sedlo. Je vidět, že i u našich krajanů se najdou rejžové, který dokážou natočit poutavej příběh. Od začátku je jasný, že si s obrazem rejža vyloženě hraje, už od titulků. To mě navnadilo a pak už sem jen 2 hoďky čučel na jednu ze skoro opomenutých dob naší historie. Jediný, co mi tady vyloženě vadilo, tak byl Vašut, kterej mluvi slovensky, což sem vůbec nepochopil, to bylo za trest :o). Ale jinak všichni herci, jak češi, tak slováci na jedničku. Poměry v čsr vězení, tak to ve mnoha filmech taky nevidíš. STB, práskání, intriky a na konec vlastně i poklad. Tohle všecko se skrývá v tomhle vymazleným filmu, kterej je ovšem slovensko českej a to se zdejším uživatelům nikdy moc nelíbí :o) (12.05.2020)

Scény vzpoury v Leopoldově jsou natočeny skvěle a některé dokonce berou dech. Bohužel značná část filmu je vyplněna nudnou vatou. Hromada smyšlených a hlavně zbytečných postav zabírá místo těm skutečným a natahuje snímek do nesmyslné délky. Slovákům není rozumět, protože neumí mluvit a Vašutovi zase není rozumět, protože neumí slovensky. (23.09.2021)

Jonáš Karásek divákom ponúkol filmové spracovanie udalostí z r. 1990, keď v Leopoldove vypukla vzbura väzňov a ako si to pocitovo pamätám z vtedajších správ, dialo sa niečo, čo sme pred revolúciou nepoznali a čoho sme sa aj obávali. Že nám nová demokracia prinesie aj iné, ako vysnívané prejavy slobody – a tie sa nám páčiť nebudú. Film bol pre mňa pozitívnym prekvapením, herci, najmä Juraj Bača, Natalia Germani, Ján Jackuliak, aj Marek Vašut sa svojich úloh ujali statočne. Horšie som vnímala Mareka Majeského – absolútne mi typovo nesadol. Opäť česko–slovenský film, ktorý má technický problém a už sa dlho pýtam, prečo? Problém so zvukom. Niektoré dialógy som si musela prehrať dvakrát a to filmu nesvedčí. Výraznejší zvuk dažďa, ako rozhovor dvoch postáv? Navyše film bol zostrihaný hrubou sekerou, divák ešte nespracoval predošlú scénu a už je uprostred ďalšej. Celkovo jemne nadpriemerný kúsok z našej nedávnej histórie. (17.07.2021)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)