Černobyl

Vidím v tom ekvivalent Bratrstva neohrožených. Řemeslnou kvalitu zajišťuje HBO. Reálné základy a mrazivé poselství zase neumožňují dát nízké hodnocení, pokud člověk nechce byt za amorálního tupce. Až na angličtinu se tomu těžko něco vyčítá, ale na tričku, plakátu ani ploše mít Černobyl skutečně nikdy nebudu, proto hype tak úplně nepodpořím. S1: 85% (07.06.2019)

Posledná časť má tu na čsfd momentálne hodnotenie 99% od 3400 ľudí. Ja mám najradšej tretiu, s Ljudmilou a horníkmi (celá ta vec, jak horníkom nemôžete klamať, nemá chybu.) V HBO sú odborníci na šokovú terapiu, zároveň je v tom veľa fakt dobrej filmárčiny. Divácky vďačné sú charaktery (“And neutron is...” “A bullet!” :D), aj neustále pumpovanie informácií, do toho sa Mrak valí na Pripjať. Miestami odvraciate zrak, aj keď čakáte, čo musí prísť. V napätí ste udržiavaní rovnako počas “detektívnej” línie (Emily Watson), v hororových sekvenciách (potápači, väčšina prvej časti), osobných tragédiách (záves v nemocnici), aj všeobecnom ohrození (most, zvieratá, školáci), a najviac počas záverečných autentických záberov. Kvalitná trauma. (06.06.2019)

Nezpochybnitelná quality-tv, která je v emocionálním i racionálním hledisku takřka nesledovatelná. S přibývajícím počtem epizod je totiž vytáčecí faktor vyhnaný z rozjitřené nespravedlnosti téměř k palčivému vzteku nad vší krutou křivdou a výsledným utrpením. Kvůli tomu tak pátou hvězdu už z principu nemůžu přihodit, jakkoli by si to fenomenální Stellan Skarsgård zasloužil každým (ne)mrknutím. (27.08.2019)

Pět hodin chladu, hnusna, mraziva, bezútěšna, zmaru, strachu, bezmoci a beznaděje a především bezohlednosti a neustálých neuvěřitelných lží. Nevím, jestli jsem někdy viděl něco podobného, z čeho by mi bylo tak zle, ale od čeho jsem se zároveň nemohl odtrhnout. Pravá fascinace hrůzou. Kéž by se člověk poučil. (17.06.2019)

Lidská paměť je tak nastavena, že se zásadními událostmi kolem nás je na tom většina lidí podobně. Prostě si přesně pamatujete, co jste ten osudový den dělali. Mám to tak s 11.zářím 2001 a mám to tak i s Černobylem. Ten den, kdy vyletěl do luftu, bylo u nás krásné, bezmračné, slunečné počasí a půlka města se smažila u přehrady, včetně mě. Večer sprchl lehký deštík, i když podle předpovědi pršet nemělo :o) A věřím, že to není jen má sugesce, protože to říká více pamětníků, ale další týdny tak nějak jinak chutnalo mléko, asi do něho soudruzi dávali jód, nebo co :o) Soudruzi tutlali a tutlali, když to pak prasklo, tak co mi přišlo hrozně vtipný, že první zmínky o katastrofě byly až na třetí, čtvrté stránce Rudého práva, malá zprávička pod čarou. __ A k seriálu – výborná věc, přímočará, mířící rovnou na komoru, bez zbytečného dějového balastu okolo. Tak to má vypadat. (30.12.2019)