V úskalí

Po slabším začátku a prvním hejkání B. Murrayho jsem zvažovala, že to vzdám, ale vydržela jsem a vyplatilo se. Film se pěkně rozjel a bavil mě. Při dalším pokusu o Murrayho zpěv jsem se tedy raději vzdálila, abych si nekazila dojem, ale na těch 75% pro mě tenhle film dosáhne. Nejsem si jistá, jestli se bude líbit klukům, je to spíš pro nás holky. Jedna věc mi není moc jasná, co má ten film společného se svým názvem. (15.12.2020)

Možno až príliš subtílny film, ktorý ale hovorí o celkom zásadných veciach v našich hlavách. Nie je vôbec jednoduché súdiť druhých nie podľa seba, ale ako indivíduá a vyhnúť sa tak nielen stereotypizácii, ale možno ešte viac tlaku svojho ega. Rashida sa po čase stretáva so svojim otcom Billom. Ten sa "prekvapivo" vôbec nezmenil, ale čím viac času s ním dcéra trávi, tým viac začína podliehať jeho spôsobu nazerania na svet. Ten nie je ale prvoplánovo kritizovaný, len, ako skonštatujú samotné postavy, každý prežíva to vlastné dobrodružstvo a nie každý v okolí ho musí chápať. Možno to príde mnohým divákom málo, ale mne to ako náplň veľmi príjemného celovečeráku stačilo. (04.02.2021)

Sofia Coppola, mě před lety doslova uhranula filmem Ztraceno v překladu ale od té doby se míjíme. On the Rocks se mi na papíře jevil jako žánrově a příběhově hodně podobný snímek, ale i přes přítomnost Billa Murreye, se to Sofii ani tentokrát nepodařilo. Přestože se zde řeší důležité životní problémy, emočně se mě to nedotklo ani na minutu a pamětihodné scény, jako "tokyjské loučené" z výše uvedeného filmu, se tu neobjevují vůbec. Film začne, pokračuje, končí, nic mezi tím ani potom. (13.01.2021)

Man doesn't pass through the emotional part. It goes directly from the eyes to the ass. FF musel být fantastický otec. Nebo příšerný; snad obojí. Při znalosti rodinných poměrů Sofie Coppola lze její posedlost vztahy dcer a otců těžko vysvětlovat jinak. Na každý pád tlačí s urputností AC/DC (kteří se ovšem na vytříbených soundtracích jejích filmů neobjevují) s kosmetickými obměnami stále to své: Tokyo/LA→New York; herec po sezóně → galerista po sezóně; blond dorostenka → zralá bruneta se dvěma dětmi; nerdovitý gádžovský fotograf → nerdovitý Afroameričan rozjíždějící slibný start-up. Rutinu ozvláštňuje Coppola čímsi na způsob Manhattan Adultery Mystery, komediální sériií nejapných pokusů excentrického macho tatínka, trousícího etnografické poznatky o nevyhnutelnému sklonu k záletnictví, a neurotizované dcerky na prahu čtyřicítky přijít věci na kloub chandlerovským způsobem. Coppola ale naneštěstí nemá na rozdíl od Woodyho Allena kuráž nechat diváka pohlédnout drsné skutečnosti zpříma do očí, nebo prostě učinit v příběhu cosi anarchistického - třeba v souladu s poznatky z etnografie. Nevoli z žánrové zbabělosti zažehnává značka Bill Murray, jehož exemplář vymírajícího druhu toxicky šarmantního muže je jiskrou, bez níž by uoundané fňukají čtyřicátnice (mám na mysli Rashidu i Sofii) a oslava 'nového' mužství paradoxně moc nefungovala. You can't go deaf to women's voices. You know that, right? (21.06.2022)

Tvorba Sofie Coppola určitě není ani trochu mým oblíbeným šálkem kávy, nicméně na druhou stranu, vztahová dramata mám rád, a to i ty odlehčenější, no a především mě zde samozřejmě lákala i přítomnost nenapodobitelného Billa Murrayho a sympatické Rashidy Jonas, jenže bohužel, Coppola opět nepřekvapila a On the Rocks je tak jen další opravdu nefungující a nudnou, v podstatě převážně konverzačkou, ovšem co je na tomto snímku to nejhorší, tak že je v podstatě obsahově naprosto prázdný. Žena, pochybující o věrnosti svého muže tu totiž pořád jen zcela bezvýznamně, nezáživně a častokrát až otravně jen mele, přemýšlí, znovu mele a znovu přemýšlí, aby se nakonec ve výsledku dozvěděla úplný hovno. Já tu tak vůbec nenašel nějaký hlubší smysl toho příběhu, to měla být jako nějaká její krize středního věku, nebo pochybování o sebe samé, nebo co? Nevím a je mi to ve výsledku vlastně i putna, já z toho totiž neměl vůbec nic. A to se musí nechat, že alespoň ten Murray se to zde snažil všemožně nějak oživit a nastartovat, ale byla to snaha alá šíšou proti zdi, jelikož mrtvo nerozhýbe nikdo ani nic. Navíc zde jinak v žádném ohledu nefiguruje ani romantika, ani humor, a s ústřední postavou Rashidy Jones jsem se pak nedokázal ani nijak ztotožnit, i když to je možná vinou toho, že jsem chlap, tak tedy lépe řečeno, ani nějak sympatizovat, či soucítit, spíš mi tedy naopak přišla až křečovitě napjatá a vlastně i dost mimo mísu. Za mě zkrátka tento film opravdu v žádném ohledu nikterak nefunguje, a v podstatě, i když to dělám jen velmi ojediněle a nemám to vůbec rád, tak si ho dovolím označit až za vyloženě zbytečný. (07.12.2022)