Ulička přízraků

Kéž by hlavní roli nehrál Bradley Cooper. On se prostě může snažit jak chce, a podle informací z tisku se upřímně snaží, ale mně nikdy nepřišel přesvědčivý. Vedle herců jako Blanšetka a Toni Collette je to extra vidět, ta propast mezi nimi. A po delším přemítání, Guillermo si sice (na papíře) dopřál dostatek stopáže, aby jeho časové rozmáchlý příběh měl čas dýchat a dávat smysl, reálně to ale nefunguje. Rozvržení událostí v rámci stopáže nějak nefunguje, skřípe. Za sebe bych řekla, že úvodní pobyt u cirkusáků měl být něco jako prolog, protože těžiště hlavního příběhu se nachází (opět musím říct na papíře) až v tom, co přijde potom, ale při sledování filmu to tak nepůsobí. Naopak ta cirkusová pasáž je rozvedená to takových detailů, že když tam odsud bez vyvrcholení či uzavření odejdou, tak to podvědomě vytváří frustraci, která divákovi nedovolí se investovat do toho, co má následovat, jako do "hlavní show". A protože divák strávil tak dlouhou dobu s postavami v cirkuse, tak to působí (a asi nejen působí, prostě to tak je), že vztahy Bradleyho s jeho obětmi, Blanšetkou i Rooney Mara nedostaly skoro žádnou pozornost a jejich význam tak vyšumí do prázdna. To platí zejména pro Rooney, která je tak zanedbaná (od režiséra i hlavní postavy, hehe?), že kdyby ji oba nepotřebovali pro závěrečný tríček, tak by si člověk ani nevšiml, že tam je. Chtělo by to prostě překopat a přenést to těžiště doopravdy do druhé části, a to jak přidáním osobních a detailních scén pro postavy obětí (aby ten šok z obou vyústění mohl být opravdový), tak i obsazením zajímavějších herců do jejich rolí. Když prostě na začátku dostanete hereckou masterclass od Willema Dafoe a dostanete pěstí od Rona Pearlmana, tak vás nějaký strejda s nalepenými vousy v závěru těžko nadchne jako "hlavní záporák". Jako příklad filmu s podobnou strukturou - a i tématem, když tak nad tím přemýšlím - (důležitý prolog, hra na kočku a myš a různé zrady, tajemství, mystický učitel, vztah se dvěma ženami, ztracení sebe sama ve svém díle), který ovšem funguje bezchybně, bych uvedla Dokonalý trik od Nolana/ů. Ten je koukám dokonce o 20 minut kratší, ale přesto mám dojem, že mi dokázal předat mnohem víc informací, a všechny se perfektně vztahují k tématu a k hlavní tezi, a nic, co se autoři rozhodnou divákovi ukázat, není zmatečné nebo nepotřebné. A kdyby se místo Bradleyho Coopera v té finální scéně Nightmare Alley smál Christian Bale nebo Hugh Jackman, tak si pište, že by to mělo úplně jiné koule. A ještě jedna věc, film se měl přeložit jako Ulička hrůz, nikoliv přízraků. (07.07.2023)

Guillermo del Toro mě po pár posledních přešlapech docela překvapil. Snímek je sice dost dlouhý a postrádá jakékoliv nadpřirozeno, ale i tak je dost zajímavý a obsahuje pár dobrých zvratů. To samé můžu říct o nadupaném hereckém obsazení. Bradley Cooper se vypracuje v místním obludáriu z ničeho na úspěšného mentalistu. Jeho rybník už je mu malý, a tak se vydá se svou láskou v podání Rooney Mary klamat lidi do větších měst. Nějakou dobu jim to vychází. Změna nastane, když jejich triky prokoukne psychiatrička Cate Blanchett a nabídne jim svou spolupráci. Stantonovi se náhle otevřou jiné možnosti, a hlavně peníze díky bohatší klientele. Nějakou dobu jim to vychází, ale s jídlem roste chuť. Ani přes varování s tím odmítá skončit. Nakonec skončí docela špatně, ale jeho osud si můžeme domyslet už v průběhu filmu. "Co se Vám stalo? Život." (02.04.2022)

Je to zvláštní. Přišlo mi, že se tam do poloviny filmu nic moc nestalo, jen se to dějově hledalo a set upovalo se to pro tu druhou polovinu a u obrazovky mě drželi jen hereci jako somatné postavy (např Dafoe je ginální jako vždy). V polovině se to ale láme a od příchodu Cate se to mění v solidní thriller plný her s psychikou a vrcholící trpkým závěrem. (05.02.2022)

Technicky dokonalá filmařina! Famózně porežírovaná, pokamerovaná, nastříhaná, výpravně i scénograficky vypiplaná do nejperverznějších detailů a skvěle zahraná. Tedy až na koženého metroseksuálního manekýna Bredlyho, jehož finální smích byl krystalicky čistou ukázkou mimicky ochrnutého polena, které před kameru evidentně prorejdily výhradně hbité prsty nadržených školaček a frustrovaných hospodyněk. Co je to vše ale, kurva, platné, když obsah tvoří hňupovité šestákové melodrama s přiblble zkratkovitou a zcela očekávanou pointou, jehož zápletka i vyvrcholení by možná vystačily na sice taky nezajímavý, ale alespoň hutný půlhodinový kraťas. Šestákové melodrama, které egoisticky nad sebou masturbující režisér doplácal veskrze nudnou a z převážné části úplně zbytečnou vatou až k nehumánním stopadesáti minutám. Dokážu sice pochopit jeho deviaci, kdy mu nepochybně ztvrdne, jakmile někde uvidí cirkus, kolotoče či jiné atrakce cigánské spodiny, týrající zvířata i lidi, ovšem v tu chvíli naprosto ztratí zábrany i jakýkoliv soucit s divákem a soustředí se jen na sebeukájení. A to se přitom místo kupení rádoby poetických a romantických noárhoven mohl v pohodě pořádně zaměřit na mentalistické triky manipulace mentálů, na nichž de fuckto příběh stojí a které pro samé audiovizuální pičičandy pro pamětníky jen povrchně naťukl asi tak na úrovni Jolandy, utírající si od vepřového sádla mastné prsty do tarotových karet. Tudíž tu máme již třetí po sobě jdoucí film dříve mnou tolik zbožňovaného Viléma Býkovského, při kterém mi narostlo vole, zvrásnila se mi kůže, zkornatěly tepny, otráveně jsem cvrnkal panenku do porcelánové hlavy, zoufale troubil s jeleny na tom obraze nad kredencí a měl jsem neodolatelnou chuť skáknout si zasmrdět na poštu do fronty na důchod. Čímž jej přeřazuji do kategorií otylých chovatelek koček za zenitem, audiovizuálních teroristů a uspávačů hadů a už ho ani trochu nemiluju, kokota kýčovitého. (10.02.2022)

Guillermovi del Torrovi pravdepodobne po oscarovej (a skvelej!) The Shape of Water nabobtnalo ego a povedal si, že aj on dokáže natočiť vyše dva a pol hodinový filmový spektákl. No ... nedokáže a jeho Nightmare Alley má tak bližšie k priemernému Crimson Peak, než práve k tej oceňovanej Tváre Vody. V Nightmare Alley je pritom mnoho vecí na správnom mieste. del Torovi sa opäť darí na plátno priniesť jeho typickú guillermovskú takmer až gotickú, resp. tentoraz skôr noirovú atmosféru, zasadiť to celé do pútavého retro vizuálu, obsadiť skvelými hercami a sprostredkovať zaujímavý audio-vizuálny zážitok. Aj keď oproti jeho predošlým filmom značne umiernený. Problémom je tentoraz skutočne zbytočne prepálená stopáž, kde ten film polovicu času mláti prázdnu príbehovu slamu a nič by sa nestalo pokiaľ by sa z neho vystrihla aj celá jedna hodina, postavy ktoré ani jedna nedýchajú životom a viac menej len plynú príbehom ako figúrky na šachovnici, s čím súvisí aj absolútne minimum emócií, ktoré ten film dokáže vyvolať a neprekvapivý dramatický oblúk, ktorý je predvídateľný prakticky od začiatku, ale film sa k nemu strastiplne dopracováva cez dve hodiny. Škoda, pretože vďaka hercom a atmosfére sa na to nepozerá zle, no vo výsledku je to len taká chabá variácia na The Prestige. CELKOVO: 6/10 (05.02.2022)