Vivárium

Vivarium mi bolo odporúčané už dosť dlho, ale vôbec sa mi netrafilo do vkusu. Jesseho Eisenberga a Imogen Poots mám velmi rád, ale tu mi ich výkony prišli strašne mdlé a nevýrazné. Ani dejovo ma to vôbec nezaujalo, pretože prudké časové skoky mi vo filmoch vždy pokazia náladu a tu boli tak výrazné, že ma to s pribúdajúcimi minútami stále viac hnevalo. Niekomu to možno sadne, ale ja som sa tešil na niečo nezvyčajné, čo som v podstate aj dostal, ale v úplne inej podobe, než akú preferujem. (28.12.2023)

Pracujeme, jíme, souložíme a umíráme v Yonderu, který si sami budujeme. Satelit za městem s hypotékou do smrti a občasným zábleskem zábavy a štěstí. Poměrně chytrý, bizarní, ovšem psychologicky lehce nedotažený (jinak bych asi s pátou hvězdou neváhal) film, o tom jak dvojice vybírá svoje hnízdo, které je připraví ve zkrácené verzi o vše. Za obzvláště zdařilé a zároveň děsivé považuji vyobrazení učení nápodobou, frustraci a postupné odloučení. (04.04.2023)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 47: IRSKO: Řekl bych, že to mají dnešní tvůrci těžké, rozhodnou-li se natáčet mysteriózní thriller, v němž skupinka lidí (zde mladá manželská dvojice) uvízne v záhadně uzavřeném prostoru, z nějž není úniku. Námětovou schému, často využívanou již od dob vybraných epizod Twilight Zone, lze sice pořád něčím ozvláštnit, ale málokdy se podaří, aby si takový film v celovečerní stopáži udržel stejný spád až do konce. I posledně mnou viděná mexická Smyčka, nakolik jsem ji dal vyšší hodnocení, mě svým postupným vyústěním částečně zklamala. A tady už nedlouho po druhém zvratu s příchodem dítěte začalo napětí stagnovat a povolovat. Pár dostatečně zneklidňujících horrorových prvků, jako už samotný komplex zelených domků s veselým uvítacím billboardem či závěrečné uložení balíčku do archivu, se najde, záběry na samotné prostředí z různých úhlů pohledu či neustálé vykopávání „svého hrobu“ mají jistou atmosféru a zapůsobila na mě i rocková skladba k závěrečným titulkům. Ke konci snímek překvapí mj. mindfuckovou sekvencí, která mi připadala jako zdařilá variace na nekonečné bludiště, tentokrát vertikálním směrem. Zápletka s donucením k výchově cizího dítěte vypadala slibně, jen jsem úpřimně nerozuměl jednání vychovavatelky, která toto povolání už vykonávala před tím a ač chvíli vypadá, že to s novým dítětem taky umí, každou chvíli k němu zcela nahodile mění svůj vztahod láskyplného hraní a budování bližšího vztahu až po touhu zabít či najednou i zabraňování vznikajícího rodinného vztahu, když mu dává častěji krutě najevo, že není jeho matkou... I z důvodu zmateněji vykresleného vztahu ženy k dítěti mě příběh v této lince nezasáhl a táhlé zpracování má na svědomí, že i ty 3* jsou z mé strany značně slabé. [55%] (07.09.2023)

"What am I? What is this? What am I in this?" Vivarium je fakt divný film. To je jisté. Ovšem je to dobrý nebo špatný film? Nevím. Pořád. A to nad tím už nějakou chvíli přemítám. Na jednu stranu bylo jeho sledování opravdu intenzivním zážitkem, který bych snad i trochu svatokrádežně přirovnal ke svým pocitům při Nicholsově Take Shelter, tísnivá a nepříjemná atmosféra na mne také působila velmi silně, našly se tu skutečně děsivé okamžiky i scéna, při níž jsem se neubránil dojetí... jenže pak přišlo finále, rozuzlení/"rozuzlení" a já se neubránil jistému pocitu zklamání, neuspokojení. I když ne hned, spíš až po chvíli, kdy už síla prožitku byla oslabená a já jsem začal pročítat tuto recenzi (a hlavně diskusi k ní). A najednou jsem zjistil, že snímek asi opravdu bude tím, čím se celou dobu zdál – "artovou alegorií koloběhu konzumní společnosti" (jak to zdejší obsah pěkně pojmenoval – škoda, že jsem si ho nepřečetl dříve), což pak potvrdilo i Finneganovo vysvětlení. Ani nevím, v co jsem vlastně doufal – v něco "méně banálního"? V němž metafory neznamenají, co znamenají, co nekončí tak, jak to vzhledem k logice scénáře skončit muselo? Eisenberg a Imogen Poots jsou dobrá ústřední dvojice (ač Imogen je herecky výraznější), "creepy little mutant" je skutečně děsivá, nepříjemná postava, tak jako realitní agent Jonathana Arise, kterého jsem snad ještě nikdy neviděl hrát "nedivné" postavy... Ohledně chování a vývoje charakterů Gemmy a Toma se domnívám, že je také něco pravdy na postřehu, který se objevil ve výše zmíněné diskusi – že se chovají více jako metafory než skuteční lidé v dané situaci. Což sice pravděpodobně odpovídá autorskému záměru, zdůrazňuje jej, ale stejně je to trochu rušivé. Podobně jako ta příliš malá hromádka hlíny... Na závěr chci ještě jednou poděkovat houdkovi442, neboť kdyby nebylo jeho, tak se na tento snímek asi nikdy nepodívám. Protože ačkoliv Vivarium bylo pro mne poměrně očekávaným filmem, jeho nepříliš nadšené ohlasy nakonec způsobily, že jsem o něj ztratil zájem. Což byla chyba... (♪♫) (♪♫) (19.10.2020)

Pichlavá sociální satira, co si za svého prostředníka zvolila hororové a mysteriozní prvky. Hvězdy Imogen Poots a Jesse Eisenberg si tento originálně laděný počin vzaly do produkční péče, místem natáčení se staly evropské lokace, popravdě si jich užijeme absolutně minimálně. Divák se ocitne v jakémsi viváriu, uzavřeném prostředí, které představuje vilová čtvrť, ve které si měl ústřední pár vybrat dům snů. Podivný labyrint identických domů bez nájemníků, ze kterého není úniku, a slizký chlapeček, který je dán páru k výchově, způsobí, ze ústřední dvojice projde psychickou devastací. Režisér Lorcan Finnegan je určitým příslibem zajímavě pojednaných filmů, pokud ovšem dostane do rukou kvalitním pyjem psaný scénář, jak se přihodilo Garretu Shanleymu. Bude trvat, než se tihle dva stanou vyhledávanými tvůrci, nicméně už jim na spolupráci kývla dvě známá herecká jména, která v zámoří mají svoji určitou popularitu. Film sice neprávem zapadl, pro moderní hororové fanoušky to také není ta idealní podívaná, neboť je prost gore a brutality. I tempo vázne. A navíc se tvůrci zaštítili velkou aurou mystéria, z níž nechtějí ani trochu slevit, takže do filmu nepřihodili vše vysvětlující rozuzlení. Ovšem satirické tóny byly originálně vyvedené, režisér měl k dispozici kvalitní herecké osazenstvo, v němž dva trefně vybraní slizouni, vlastně jsou tři, porážejí ústřední hvězdný pár a vládnou celému filmu. Cynismus v originálním rozměru a balení. Zajímavě podáno a natočeno. 9/10 (25.06.2020)