Pianista

Na Pianistovi je třeba ocenit jednu věc - není to obvyklá ždímačka na dojetí. Roman Polański postupuje jinak a nutno říct, že účinněji. Kdykoli někdo zemře, seběhne se to rychle, a tak není čas na nějaké jímavé desetiminutové umírání v náruči milované bytosti za symfonického doprovodu diváků, troubících do kapesníků. Pianista je syrovější, realističtější a ne tak sentimentální, jak jsme zvyklí. Zato nechává silnější dlouhodobý dojem než povrchně efektní filmy á la Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana. P.S.: Sám sebe se někdy ptám, jestli už jsem toho Spielberga nepoplival dost, ale sám se vždycky ujistím, že ne a že je třeba v tom pokračovat. ;-) 70 % (25.02.2005)

O třídu slabší než vrcholný Spielberg. Filmařsky rutinnější, obrazově mnohem méně propracované a více divácky vlídnější. Pochopitelně barevné, tedy méně ART, ale ne snad že bychom na to měli nadávat. Pianista je poctivý film plný emocí a srdcervoucích scén, neméně zdatná je i výpovědní hodnota celého projektu, ale za srdce vás určitě nechytne tak jako Schindlers List. (16.02.2014)

Druhá svetová vojna. Okupácia Poľska. Varšavské ghetto. Utrpenie bezbranných. Nacistická krutosť. Beznádej. Slzy. Smrť. Pri takejto vážnej téme je naozaj ťažké podrobiť film tvrdej kritike. Polanskeho "Pianista" by ju však hravo zniesol. Vysoko profesionálne spracovaný príbeh plný ľudskosti, ktorý dokáže zapôsobiť snáď aj na toho najväčšieho cynika. Radím ho na rovnakú úroveň so Spielbergovým snímkom "Schindlerov zoznam". ***** (01.01.2009)

Scénář: Ronald Harwood .. Holocaust je silné téma. O tom není třeba jakýchkoliv debat. Vše, co se ve filmu Pianista odehrává, by působilo místy přehnaně a samoúčelně (např. střílení ležících lidí do hlav pro nic za nic) nebýt toho, že se jedná o převyprávění smutné a stále ne tak dávné historické události, jenž byla jednou z největších životních katastrof pro miliony lidí po celém světě. Bohužel pro film, musím konstatovat, že mi lehce vadilo celkové pojetí snímku. Mnoho událostí a scén je zobrazeno s odstupem, často jen z přivřeného či rozbitého okna a to dosti ubírá na nějakém hlubším, intenzivnějším prožitku. Vidíme vznik Varšavského ghetta, jež bylo jen „přestupní stanicí“ do vyhlazovacích táborů a po jeho vyprázdnění se vyprázdnil i film. Zbyla jen tajné putování z bytu do bytu a pozorování okolních událostí... Výtečný pianista Wladyslaw Szpilman a jím interpretovaná přenádherná hudba na pozadí trpkých událostí druhé světové války, by pro mne samy o sobě stačily na obhájení pěti hvězdiček. Ty jsem ovšem nakonec neudělil z výše popsaných důvodů. (31.12.2005)

První polovina pro mě byla sugestivnějším a silnějším zážitkem, než Schindlerův seznam. Zatímco ve Spielbergrově díle události sledujeme z pozice Němce, u Pianisty je to pohled Žida, možná právě proto je to pro diváka nepříjemnější a intenzivnější. I pozdější Szpilmanovo skrývání a neustálé přemísťování a strádání nepůsobí rozvlekle, hlavně díky scénám jako například tichá hra na piano. Nehledě na absolutně famózní výkon Adriena Brodyho, jehož Oskar je rozhodně zasloužený, a já mu věřila každé gesto a každý pohled. Po něm snad stojí za zmínku ještě můj oblíbenec Thomas Kretschmann, který i na malém prostoru dokázal stvárnit věrohodnou postavu a zapsat se do paměti (taky hlavně proto, že to byl mezi německými vojáky jediný "dobrák"). Navíc je celý film proložen Chopinem. Jenže pak přišel konec, který působí vedle zbytku filmu přinejmenším dost suše, představovala jsem si něco jako scénu osvobození z Shawshanku a ono to tady jen tak nějak vyšumělo do ztracena. Velká škoda. Takhle "jen" 80% (08.04.2011)