Mafiáni

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (21.10.2010)

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

Jeden z vrcholů mafiánských filmů. Tahle gangsterka je totiž přesně tak krutá jako mafie ve skutečnosti, a tak to má být. Robert De Niro je pak hned po Al Pacinovi mým nejoblíbenějším mafiánem a v tomhle filmu to jen potvrzuje... Mimochodem absolutně nechápu, jak člověk jako Scorsese mohl po Zuřícím býkovi, Mafiánech a Casinu natočit takovej film jako Skrytá identita... a co hůř - jak mohla právě Skrytá identita získat Oscara? Protože pokud chcete vidět film o mafii, na DiCapria a spol. se vykašlete. Tenhle film má aspoň něco do sebe... (23.07.2007)

Pre mňa je jednoducho 'Scarface' neprekonateľný a stojím si za svojim aj naďalej. Je to všetko veľmi pekné, neohrané, dialógy, príbeh, réžia, úvodné vtiahnutie do príbehu postavyvšetko funguje ako má, no Scorseseho gangsterky majú predsa len o trošku pomalší spád ako pri De Palmovi. Čudujem sa však, že Loittovi neboli po jeho výkone ponúkané lepšie role. Ale L.Jackson vynikol =). To bolo na Oscara. 80%. (18.12.2006)

Musím priznať, že najväčší pôžitok z fimu mám vtedy, keď z neho srší režisérska radosť a potešenie, vychutnávanie si každej jednej scény, ktorú režisér mohol dopodrobna "rozporcovať". Už dlhšie som nevzhliadla film, ktorého spracovanie by ma dokázalo presvedčiť o tom, že sa mu režisér úplne oddal a dokázal tak vytvoriť dielo, ktoré predčilo všetky moje očakávania, nahromadené predstavy o vážnom mafiánskom svete zmietaného krutosťou a zároveň aj s postavami ako ľudskými bytosťami, charakteristické napríklad pre NEĽÚTOSTNÝ SÚBOJ (1995). Samozrejme, že sa MAFIÁNI držia vopred napísaného pravidla (každú jednu vetu okoreniť slovíčkom "fuck" na zvýraznenie vážnosti :), ale to ľahostajné zabíjanie ma v tomto prípade skôr pobavilo a nie rozľútostilo, čo si myslím, že bol Scorseseho zámer. Nemala som pocit tej dejovej skrúšenosti, ale nahrádzal ho cynizmus, ktorý sa dal priam čítať medzi riadkami a čierny humor, vynikajúco zasadený do prostredia, kde mu dodal neuveriteľný šmrnc. Tie dve hodiny mi ubehli ako po masle. To, čo podal Scorsese, sa nevidí v každom druhom filme, k tomu ako bonus neprekonateľné herecké trio Liotta/De Niro/Pesci, pekelne žhavá Lorraine Bracco a vzrušujúca jazda svetom zločinu tak, aby z nej mal aj najväčší odporca mafiánskeho despotizmu radosť. (01.07.2008)