Minority Report

[SPOILER, nebo možná taky jen mylný menšinový záznam] ____ Paradox "Minority Report" spočívá v tom, že jsme natolik uvyklí na hollywoodsky kýčovité konce, že nás spíš jen pobaví či otráví, než aby nás svou schematičností a klišovitostí vedly k jejich zpochybnění. Jak nasvědčují recenze a ohlasy, tak většina lidí nad závěrem Spielbergova filmu jen mávne rukou, že to je prostě typický mainstream s hranami zahlazenými do totálně konformní unylosti podložené scenáristickými berličkami. Co ale když nás hladké rozuzlení a cukrkandlové finále má naopak urážet a provokovat? Třeba začneme zpochybňovat závěrečný záběr idylky s chatou a traktorem jako okatě iluzorní. Možná si uvědomíme, že závěrečných 20 minut filmu má jiné svícení a barevnou paletu než předchozí dvě hodiny. Obzvláště obsesivní diváci pak můžou hledat deset rozdílů ve výpravě či kostýmech oněch závěrečných pasáží a jejich dřívějších vyobrazeních. Vážně jsme si mysleli, že by se Spielberg nechal zahanbit a jako naprosto jediný by předlohu od mistra paranoidní sci-fi adaptoval do podoby tupé úlitby domnělému většinovému publiku? Jen prostě na rozdíl od "Total Recall" tentokrát nedostaneme hezky pod nos naservírované doslovné konstatování, že tu možná něco nesedí. Zde je naopak ono znejistění mnohonásobně subtilnější, protože se nositelem dickovského twistu stává vědomě aplikovaná hollywoodská krotkost, naivita a schematičnost. Ostatně mělo by nás trknout i to, že naivní finále nápadně nelícuje s bizarností mnohých předchozí pasáží. Ale třeba zase přítomnost těchto výstřelků po boku ukázkově hladkých žánrových pasáží nás nasměruje k dalšímu zpochybňování. Co když se hrdina, a s ním film samotný, nenechal jen ukolébat do splněného snu v Úložně, ale už mnohem dříve se odpoutal od "reality" a dal před ní přednost vylepšené pohodě drog? Každopádně Spielberg natočil fantastický a řemeslně fascinující biják, který možná dokonce ještě víc než ostatní sci-fi vyprávění zůstává odkázaný na ochotu diváků přistoupit na zdejší pravidla a přestat zpochybňovat, nýbrž se naopak nechat unášet předkládanými motivy a myšlenkami. (13.09.2023)

Přemýšlel jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale špatný konec jsem nakonec přestal vnímat. Spielberg se tentokrát opravdu vytáhl. Už jsem ani nevěřil, že by se mi od něj něco opravdu líbilo a ejhle, Minority Report. Pravda, mnoha svým nešvarům se nevyhnul ani při té lepší části tohoto filmu (prvních 100 minut). Mezi jeho nešvary podle mě patří ta neuvěřitelná přetechnizovanost a změna lidstva za ubohých padesát let, to jeho futuristické hračičkovství, který je nakonec naprosto nevyužitý a vlastně pro film i zbytečný. Za padesát let celej Washington nikdo od základu nepřestaví. Náš svět nejspíš bude i nadále, jako ostatně vždycky, spíše smíšeninou mnoha různých stylů, doslova patlaninou tisíců barev a ne velkou jednobarevnou šmouhou unifikovaných obytných jednotek. Největším problémem celýho filmu je opět zbytečný a nevěrohodný happyend a navíc docela snadno předvídatelný. Nebýt jej, dal bych Spielbergovi první plný hodnocení a dokonce bych MR bral jako SF klasiku a to jen pár let po vzniku. Jenže k té klasice chybí opravdu úderný závěr, nějaká vymyšlená pointa, špek, něco, co by tam dal Dick, ale ne Spielberg. Trvalé snímání přes tmavé filtry dodává budoucnosti jistou pošmournost a filmu atmosféru nepříliš světlých zítřků. Ale atmosféru Dicka tu moc nehledejte. Jeho paranodní strach před sledováním, strach, že každý je agent, že agentem může být i sto let mrtvá babička, jeho nedůvěra vůči nikomu kromě sebe sama, to tu prostě není. Ale i tak se tentokrát Spielberg vycajchnoval. Chtělo by to, aby měl taky nějakou paní Hitchcockovou (jako Alfréd), která by mu řekla, že tohle do oběhu pustit nemůže, že Vivien Leigh v té sprchové scéně mrká a to ve chvíli, kdy mrkat prostě už nemůže. Jenže nikoho takovýho asi nemá a tak ten konec kvalit Hitchových konců nedosahuje. Pokud opravdu hutnou dickovku, tak toto (07.11.2006)

Spielberg opět v plné formě. Technická dokonalost (triky, hudba, kamera) nepřekvapí, ale tentokrát se mohl po delší době opřít i o výborný a propracovaný scénář. Je to skvěle komplikovaná sci-fi, při které mají mozkové závity co dělat, párkrát jsem vůbec neodhadl, jak bude film pokračovat. Moc se mi líbili špivouci a oční lékař Peter Stormare. Problém je závěr - ale to je problém většiny Spielbergových filmů (je to podobné jak když v nerežisérské verzi Blade Runnera na konci vysvitne sluníčko). (18.08.2003)

Pro mě 1 z těch lepších filmů, kde se objevil Tom Cruise (proč tam je taky Farrell?). Navíc pod taktovkou Spielberga, který mě také příjemně překvapil, poněvadž poslední dobou od něho nevidím nic extra. Slušný příběh, dobré efekty a ne zas tak špatně vyřešený konec. Film o člověku, který málem doletěl na systém, který sám vytvořil (chyba v systému, kde jen jsem to viděl? ;-). 4*, klidně se na to ještě někdy podívám. (16.12.2007)

**** a půl. Minority Report je futuristická, vizuální a trikově efektní exploze. Steven Spielberg bezesporu patří mezi jedny z nejlepších režisérských "vizualistů" a "futuristů" filmového plátna:) Již námět je sám o sobě zajímavý, ale zpracování světa budoucnosti je naprosto fascinující a maximálně originální. Precizní scénář, svižný děj, perfektní akční scény, dějový spád, návaznost scén a postupné objasňování skutečností. Jediné, co zde Stevenovi nevyšlo, bylo pár patetických, citově umělých scén. Zvláště ta závěrečná, láskyplné objetí, jako vystřižené z červené knihovny. Vůbec nezapadala do celkového pojetí filmu. Mám dojem, že ve stránce lidských emocí a projevů není Spielberg příliš zkušený. Je to vizuální bohém s talentem pro precizní a vyšperkovaný příběh, ale pokud do svých filmů vkládá lidskou stránku, často vyzní až příliš na efekt. Takže nebýt těchto, pro někoho možná pár drobných detailů, hodnotila bych rozhodně plným počtem. (18.03.2010)