Strakonický dudák

Do skutečných pohádkových legend 50. let tomuto dílu něco chybí, ovšem i tak jde o příjemnou podívanou. Mj. lze na ní pozorovat posun v otrlosti diváctva - zatímco vyšším ročníkům dříve způsobovala závěrečná scéna u šibenice nejednu těžkou chvíli, dnešní děti zodolněné Pánem prstenů a spol. se při jejím sledování pouze smějí. (26.12.2009)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)

Opět jedna z těch prvních filmových pohádek, která se zase tak moc často nevysílá. Na můj vkus se toho v pohádce moc neděje a má to skoro dvě hodiny. Hrdina jde do světa, chytne se špatnýho člověka. Jeho dívka ho jde ještě s kamarádem hledat, on je odežene. Pak se vrací domů opět potká špatného rádce Vocílku a zase se od něj nechá balamutit. Jeho dívka ho opět nedokáže přesvědčit ,aby se změnil. Naštěstí je tu Švandova máma , zakletá lesní panna, která jí prosí o pomoc. Za zmínku stojí hlavně konec na šibeničním kopci, ten je slušně děsivý a na svou dobu velmi dobře udělaný. Jinak je to docela o ničem a celé by to mohlo zabrat tak 70 minut. Nejlepší postava je jednoznačně Vocílka v podání Rudolfa Hrušínského ten toho záporáka zahrál dokonale. (20.12.2009)

Naivita byla asi tvůrčím záměrem soudruha Steklého. Filmu se musí uznat krásná staročeská výprava. Na hercích, hlavně na Peškovi, je vidět, že si ve filmu rádi zahráli. Bojužel i přes své klady mě Švanda nikdy moc nebavil a ani moc nelíbil. Ale závěrečné bububu u šibenice mě vždy pobaví-v tom dobrém slova smyslu. (05.11.2009)

Josef Kajetán neodmyslitelně patří k českému divadelnictví a všichni s podivnou hrdostí pějí jeho rýmy při národních sportovních úspěších. Strakonický dudák má pohádkové rysy. A co to proklamované vlastenectví? Češi jsou zde vyobrazeni jako ustrašenci, zpátečníci, zloději, důvěřivci, pokrytci, podvodníci a přitakávači. Svět kolem je náročný, snad i nepřátelský, a co by tam měl Čech dělat? Samozřejmě autor dokáže zdůraznit i to, co se mu na Češích a jejich tradičních zvycích líbí. Vidí je jako láskyplná stvoření, která milují a umně produkují hudbu. Na druhou stranu, jaký by měl český dudák ve světě úspěch, pokud by neměl kouzelnou pomoc nadpřirozených bytostí? Hlavní postavou je mladý a nadšený dudák Švanda (Josef Mixa), kterému rodný kraj už přestává stačit. Sice hořekuje na svůj sirotčí stav, ale za zadkem má tolik strážných andílků, kolik jich má zbývající národ dohromady. Úspěch se sice dostaví, s jeho věrností, vlastenectvím a pevností je to už na pováženou. Nakonec ho strach ovládne zcela úplně celého. Nádhernou postavičkou, která také dokonale vystihuje češství (vedle postavy hlavní) je Pantaleon Vocílka (skvělý Rudolf Hrušínský), jenž neváhá obětovat cokoliv a kohokoliv v zájmu své lepší a bohatší budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Dorotka Trnková (příjemná Marie Tomášová). Má jediný cíl, jedinou svou touhu a přes všechna příkoří je stále pevná a neoblomná. Z dalších rolí: Švandův věrný kamarád a bodrý houslista Kalafuna (sympatický Ladislav Pešek), Kalafunova rázná i milující manželka Kordula (Jana Ebertová), hajný a tvrdý Dorotčin otec (Jaroslav Průcha), matka - ochranitelka a víla Rosava (Vlasta Fabianová), rozmařilá orientální princezna Zulika (Věra Benšová), orientální panovník a Zuličin otec Aleonoros (Karel Jičínský), Zuličin žárlivý snoubenec Alamír (Vítězslav Vejražka), přísná královna všech víl Lesana (Jiřina Petrovická), spokojený vesničan Koděra (Jaroslav Vojta), či bujarý voják Šavlička (Josef Bek). Pohádka pohádkově končí. Víra v čistou a trvalou lásku je romantický idealismus, ke kterému se někteří i pokoušejí dobrat. Kouzelné mimozemské bytosti vládnou a vytvářejí lidské osudy. A to vlastenectví? Jsou tu trefně vykresleny národní povahové charaktery. Jak ty dobré, tak především ty špatné. Tato adaptace divadelní hry patří k těm lepším. A i ten humor se v něm nalézá. Ony i ty víly a polednice mohou rodit lidské děti. Ambiciózní a chybující. (02.07.2016)