Prázdniny v Římě

Audrey je překrásná. I tak mi ale zkrátka trochu leze na nervy dobou podmíněná stylizovanost její "ženskosti" (njn, já vím, jdu si prostřelit hlavu nebo tak něco). __ Gregory mě bavil zejména tím, jak neustále působil dojmem, že mu je každá lokace malá a vůbec všechno malé, až teda na oblečení, které mu bylo naopak jakoby velké a ruce a nohy jako by mu byly velké. Zkrátka: nevím, jaké to je mít metr devadesát. __ Nejvíc oceňuji o návodnou hudbu oproštěnou závěrečnou scénu a její všeobjímající ticho. Ona tedy závěrečná fakticky není, ale já se rozhodl, že mi film přijde mnohem hezčí, když končí cca minutu před svým koncem. Je to divný, ale nestalo se mi to zdaleka poprvé. (08.09.2017)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)

Jedním slovem krása. Jedna z nejlepších romantických komedií, co znám a také můj nejoblíbenější film s nejmenovanou herečkou. Tak do půlky se divák směje každou chvíli, pak sice tempo trošku poleví, ale to je způsobeno nástupem romantiky, což však vůbec nevadí, protože mezi kouzelnou Audrey Hepburn a sympaťákem Gregory Peckem to krásně jiskří a je fakt radost se na ně dívat ;-). S každým dalším zhlédnutím si říkám, jak dobře (a proti očekávání diváka) to Wyler ukončil, ale také mě čím dál víc mrzí, že to nebyl klasický...no, v každém připadě jsem na konci stejně dojatý jako poprvé, a to ne náhodou. (02.07.2009)

Svěží, vtipné, opravdové, podpořené vynikající hudbou. Současní tvůrci romantických matlanin by si měli tento film povinně pouštět na seminářích a z úcty k filmovým fandům neprodukovat nic, co by Prázdninám v Římě nesahalo alespoň po pás. I takový film by totiž v dnešní době vynikal, jelikož Prádzniny jsou skvostem. Love story za tři Oscary, bravo! (25.03.2009)

Romantiku si film schovává až do závěrečné části, do té doby sledujeme situační komedii o nesprávné osobě v nesprávném prostředí a místy až groteskovité popírání jedné identity (novináři jsou mrchy). Čtvrtá hvězda za střídmý a krásně ukočírovaný závěr, který by Prázdninám mohly závidět filmy o desítky let mladší. (26.02.2012)