Andílek (E03)

Parafrázuji-li Nerudu, mohu položit otázku "Co s ním". Lepší, než řešení " Kam s ním ". Protože, jak konstatováno, málokdy jsou uspokojeny nároky a potřeby všech. Ožehavé a bohužel stále aktuální téma, které nemá jednoduché a rychlé řešení. Na druhou stranu oblíbený učitel je v nové roli skvělý psycholog, stratég, zásadový a vůbec geniální. Ovšem snad je to spíše zkratka, přece jen díl má pouze hodinu.  Věnování na konci bylo symptomatické. (19.09.2021)

Jako učitelka a výchovná poradkyně můžu říct, že řešení je velmi těžké. Pokud máte ve třídě nezvladatelné dítě a rodiče, který nespolupracuje, nemáte moc možností, jak to řešit. Inkluze podle mého názoru není ta správná cesta. Martha Issová předvedla skvělý výkon, ostatně jako vždy. Přínosný seriál, dobře obsazené všechny role. (21.09.2021)

Tahle epizoda mi přišla poněkud slabší než ty předchozí. Byl jsem zvědavý, jak si poradí se zpacifikováním příšerného nevychovaného a agresivního spratka, který permanentně ohrožuje své okolí a dělá ve třídě peklo všem – od učitelek přes spolužáky až po jejich rodiče. No, nakonec neporadil – zahrál to v podstatě do autu, že nikdo vlastně za nic nemůže. Jistě by se dalo dělat víc pro sociálně slabé matky samoživitelky, které samy zřejmě postrádaly v životě kvalitní výchovu, určitě by se dalo věnovat víc individuální péče podobně narušeným dětem, ale systém na to nemá ani dost prostředků ani dost chuti kompetentních míst. A že jsou všichni nakonec vychovatelní (= v jádru andílci), o tom silně pochybuju. Díl tudíž vyznívá spíš jako jakási mravokárná póza, ovšem do značné míry spíš falešná. Tady zvítězila bohužel módní korektnost nad pojmenováním problému pravým jménem, i když se tak snaží tahle epizoda také tvářit… Zkrátka není všem vždy pomoci, i kdyby se všichni na hlavu postavili, netřeba si to křečovitě zastírat nějakými vybájenými iluzemi. (21.09.2021)

Dnešní díl velmi chválím. Téma opět maximálně aktuální, příběh šílený, dobře zahraný. Inkluze je velké téma a z vlastních zkušeností vím, že zařazení dětí hendikepovaných je prospěšné pro obě strany, jsem pro to. Jenomže nic není černobílé a tady se dostáváme do situace, co s dětmi chytrými, zdravými, ale agresívními. Asi zjednodušeně, ale taky názor: v momentě, kdy je označíme diagnózou, tedy jako nemocné, budou "vhozeny" třeba děti hodné, jen na vozíčku a s pomalejším vnímáním do stejného pytle a to je velká škoda, protože zrovna takovým je inkluze nesmírně prospěšná. Potřebují kolektiv, společnost rychlejších, naopak děti zdravé si zvykají a příjímají své spolužáky i s jejich těžším údělem. Do života cenná lekce. Pokud agresívní děti budeme brát jako zdravé, budou buzerovat celý kolektiv, kolektiv je, učitelky se zhroutí, pochopitelně tohle by nedával nikdo, čili začarovaný kruh, ze kterého vždycky vzejde pokáceno a kolem rozlítané mega hromady třísek. Vsuvka s Aničklu Polívkovou řešení nastínila, ale všichni víme... Jakmile se tam strčí jeden, vzápětí půjde asperger, lehká, kulhající DMO, slabozraký, DMO na vozíčku nebo Dawníķ... Klasika. Názory mít můžeme, jasně že počátky většiny problémů nezvladatelných děcek jsou v rodině, kantory lituji, ale co s tím? Kecy o tom, že za nás to nebylo a ty dnešní děti atd. jsou mlácením prázdné slámy. Jediné, co za nás funfgovalo byl fakt, že když byl běžný průser, rodič a učitel drželi spolu basu. Tedy aspoň, co pamatuju. Provinilec to chytil ve škole i doma a zkusil by si něco ceknout. Většinou to fungovalo. Těžké téma. Být rodičem pobodané holčičky bych být nechtěla a být matkou nezvladatelného dítěte, taky ne. Navíc takové dítě není jen výsadou zdecimovaných samoživitelek, ale světe div se, docela často i z rodin kompletních, kde se do fakanů cpe horem dolem a to je potom taky chuť. Plný počet, výborné celé, Martha opět jela bomby a jasně, každý je chytrý, ale řeklo se, že to ma rozvířit diskuzi, tak vířím. Čaute. (19.09.2021)

Fakt se mi moc líbí, jak je to udělaný, jakej to má feeling. Taky je dost zásadní ten kontrast mezi seriózním Vaculíkem a lidovým Řezníčkem- to považuju za doklad zručnosti scénáristů. Bojím se tomu tleskat moc nahlas, protože bych pak mohl být za blázna, pokud by se například ukázalo, že kluk, kterej by pobodal/záměrně říznul spolužačku nůžkama, by se už do školy ve skutečnosti rozhodně nevrátil. Tomu se mi prostě nechce věřit. Naopak doufám, že celá tahle věc už by se i v té naší hyperkorektní společnosti vyřešila ein zwei. (20.09.2021)