Pád domu Usherů

Velmi vydařená atmosférická záležitost od prověřeného Mike Flanagana, který nám přináší klasickou povídku od Edgara Allana Poe v aktualizované moderní podobě. První věcí, která Vás na této minisérii zaujme je vtahující kamera společně s hudebním doprovodem, jehož pestrá paleta spolehlivě navnadí před každou vypjatější scénou. Dalším bodem pak zůstává scénář, který je i v této podobě velmi chytlavý a organicky posouvá celý děj vpřed. Jistě, tvůrci by sice mohli poněkud ubrat na všudypřítomné poetičnosti, avšak to byl zřejmě záměr, který zrovna v mém případě bohužel nedopadl na úrodnou půdu. Naleštěnou a působivou vitrínou jsou zde vyjma výše zmíněných atributů ale herecké výkony, z nichž poměrně markantně vyčnívá precizní Bruce Greenwood a především dokonalá Carla Gugino, jejíž jedinečná aura si krade celý projekt pro sebe. Pomyslnou třešničkou na tomto delikátním mrazivém dezertu je pak účast Marka Hamilla, jenž si svou postavu užívá plnými doušky. Co tedy dodat na závěr? The Fall of the House of Usher je skvělou hororovou podívanou, která má především velký potenciál přilákat ke knihám Edgara Allana Poe další generaci čtenářů. Pokud tedy odhlédneme od nesporných kvalit, tak už jen díky tomu si tvůrci dozajista zaslouží náš nehynoucí respekt. Skvělá práce! (Netflix) „The House of Usher. May it rest in peace.“ (25.10.2023)

Co mě bavilo nejvíc byla ta tuna odkazů na všechny Poeovy povídky, básně a román, ať už to byla jména postav, názvy epizod anebo celé zápletky jednotlivých dílů. Jinak skvěle natočeno, super atmosféra a dobré herecké výkony. Bohužel tu máme i klasické netflixovské neduhy, které netřeba rozebírat :-) (31.10.2023)

Nejlepší Flanagan není sice na 5 hvězd, ale minimálně u mě si dost vylepšuje reputaci po nezáživném Midnight Club, protože tahle místy až doslovně poetická variace na slavné povídky E. A. Poea v mnoha epizodách fakt funguje. Co je ovšem nešvarem, co už prostě nehodlám odpustit, je jakýsi vystupující trend, kdy je na divákovi domýšlet si celý seriál, co že se to sakra děje a dozvědět se všecko najednou až v úplném závěru. Je to velká škoda pro kvalitu samotných dílů v průběhu, kdy jim pak člověk musí nezaslouženě dávat nižší hodnocení. [viděno na Netflixu] (30.12.2023)

Máme za sebou další kousek od Mika Flanagana, odborníka na hororovou tématiku, který nám připravil další lahůdku v podobě minisérie Pád domu Usherů. Jak se povedl příběh inspirovaný dílem Edgara Allana Poa?    Na Pád domu Usherů jsem se těšila hned z několika důvodů. Kvůli zpracované látce, obsazení a Flanaganovi. A všechno tohle se moc povedlo. Hned od začátku mě příběh chytnul tak moc, že nešlo nic jiného, než se stále dívat dál a dál. Přestože vyprávění nikam nepospíchá, gradace a utahování šroubů funguje perfektně. A zatímco sledujeme vyprávění minulosti sourozenců Usherů, v přítomnosti přichází postupný rozpad jejich impéria. Skoro jako kdyby nešlo o nic jiného. No, vlastně nejde...    Pád domu Usherů si užije úplně každý, znalost díla Edgara Allana Poa není nutná. Ano, pokud máte načteno, v určitých momentech si minisérii užijete trochu víc, i po emoční stránce. Ale způsob zpracování mi sednul. Jeden hlavní příběh, který v každém díle zpracovává jedno dílo. Jednotlivé kousky jsou vybrané dobře, jsou to v podstatě ty nejznámější, které zná nejspíš z doslechu i ten, kdo je předtím nečetl. Prostě klasiky.    Navíc je všechno strašně krásně natočené. Od stylizace dílů (každý je trochu jiný, protože i sourozenci jsou jiní), použité hudby (ta skvěle funguje s dějem a není jenom na ozdobu nebo aby nebylo ticho), kamery (hned v několika momentech jsem se díky ní cítila ještě hůř) a celkového nepříjemného pocitu z toho všeho. Obsazení beru jako kapitolu samu pro sebe. Pokud jste si oblíbili někoho z herců z předešlých věcí Flanagana, můžete si být jistí, že tady na něj narazíte. Přičemž nové tváře jim úspěšně šlapou na paty. Navíc se skvěle zakomponovanou kritikou současné společnosti.    Sledovat Pád domu Usherů je příjemný zážitek. Stačí se nenechat odradit škarohlídy, kteří tvrdí, že se bude líbit pouze těm s nezdravou fixací na Flanagana a tomu, kdo tvorbu Poa vůbec nezná. Vážně to stojí za to. (17.10.2023)

Mike Flanagan si tentoraz posvietil na Edgara Allana Poa, no a zase u mňa zabodoval. Už v prvých minútach som sa do toho zažral, je to veľmi vťahujúce a pútavé, ani chvíľu som sa nenudil a prišlo mi, že týchto 8 epizód je presne potrebný počet na vyrozprávanie tohto príbehu. Seriál mi dal už na začiatku chrobáka do hlavy, už len tým, že začíname od konca a vidíme udalosti čo sa už stali, a moja zvedavosť už sa nemohla dočkať toho prečo sa stali a čo im predchádzalo. Atmosféru to má skvelú, hudba, aj keď možno nie je úplne najviac zapamätateľná, tak je veľmi účinná a napomáha sile niektorým momentom, objavia sa tu aj nejaké jump scary, ale zaobchádza sa s nimi efektívne a s mierou. Páči sa mi aj vkusné zakomponovanie humoru, ktorý nie je taký prominentný, ale svoj účel tu rozhodne plní funkčne. Postavy sú skvelé a napriek tomu, že väčšina z nich sú vlastne takí odporní ľudia, tak bola radosť to celé sledovať, herci všetci do jedného odvádzajú super prácu, (Carla Gugino kraľuje, a Mark Hamil ako tajomný právnik ma zaujal a medzi tú skvadru tradičných flanaganovských hercov zapadol), a všetky tie dialógy či monológy majú správny ráz a hltal som ich s chuťou. Flanagan sa stal pre mňa už istotou, takže som rád, že to pri tomto seriáli neporušil a zase servíruje vynikajúci pokrm, ktorý mal to správne korenie v tých správnych miestach, vychutnal som si ho neskutočne. 9,5/10 (14.10.2023)