Zkouška umění

říká se, že umělci nebudou mít co žrát, a před 2 lety jsem měl tu možnost se přihlásit na uměleckou odbornou školu [vím, že to nikoho nezajímá, ale co kurva, nobody cares..], ale vzhledem k tomu, nebo spíš k výhodě toho, že mám tak skvělé kámoše, co to rovnou odchodí za mně, a co se párkrát od nich nedozvím, tak si někdy říkám, ještě že jsem udělal dobře, a vysral jsem se na to, protože umělci a hlavně učitelé umění jsou extra non plus ultra exotická pochutina. Dokument je upřímná sonda do zablacených svér i hemisvér, a temných zakoutí uměleckých končin. S tou vrátnicí bych chtěl aspoň na jeden den sedět v té malé komůrce, a smát se těm blbcům, s růžovejma vlasama, a napůl vyholeným obočím, a vyjímat se jaký exot jí denně projde dveřmi. Musí být sympatická. A ten chleba za 14 korun, ten vydrží celý týden. (05.03.2023)

Šťastný nápad, u kterého pak už jen stačí mít odvahu to vydržet a střihem nebo scénářem to nezkazit, neuhnout. A tady se to perfektně povedlo. Upřímně, klidně bych se (na etapy) vydržela fascinovaně dívat i při čtyřnásobné stopáži, a možná ještě o to fascinovaněji. ***Podstatu "Zkoušky umění" tady přede mnou výborně vystihl JFL, tak to nebudu rozmazávat. *~ (13.09.2023)

Art imitates life, life imitates art, art imitates science, science imitates itself. "Jste přijat!" Děkuji. Umění v době individualismu. První filmy Miloše Formana sledovaly v úmorně dlouhých scénách prosté postavy selhávající ve svých rolích, čímž podrývaly řežim ideově postavený na pracujícím lidu. Zkouška umění sleduje v úmorně dlouhých scénách zmatené postavy selhávající ve snaze vymanit se ze svých rolí, čímž dokument možná nechtěně popisuje, nakolik problematické je sebeurčení v době, kdy se slovy diverzita zaklíná kdejaká korporace a instituce. Tragikomický vrchol zde kulminuje pak v momentě, kdy dvě vyučující aspirantům umělecké školy nepřichystají nic menšího než ten nejpitomější firemní team building se silent discem. Je to vtipný, pokud chcete, aby to bylo vtipný, je to temný, pokud chcete, aby to bylo temný a je to boomerský, pokud jste boomeři. O umění to nevypovídá samozřejmě vůbec nic. Jako cokoli, co se vyjadřuje k umění. Ačkoli báby z vrátnice jsem si užíval, tak bych se asi obešel bez těch kontrastů pracující prostoty s uměleckou bohémou a asi by mi přišlo trochu lepší, kdyby tohle prostě byla drzá fikce u které by si lidi říkali, že to je přece přepísklý, ale i tak jsem spokojeně trpěl po celou dobu. Projít křovím je nový zpětný průlom. PS: poprosim spin-off s tím uměleckým Andrejem Babišem, který sice se všim nesouhlasí, ale za posledních 30 let nebyl schopný dokončit větu. Klidně hranej a mohl by ho hrát Malkovich (31.01.2023)

Příšerně natočený a ještě hůř sestříhaný komediální dokument, který vše vyvažuje jen geniálně tragickým obsahem uchazečů a pedagogů. Kdo někdy koukal na práce uměleckých fakult, tak bohužel ví, že tento film odráží naprostou skutečnost a nejedná se jen o extrémní vzorek tupců. Totéž bohužel platí i o některých lektorech (zde dvou slečen s vizuálním přirovnáním: Přerostlý Asterix a Duhový Obelix). Pak nemají být takové obory pro smích. Z prestiže do póvlu. Smutné. (25.07.2023)

Intelektuální ekvilibristice účinkujících, kteří svůj výtvarný svět žijí, se ani přibližovat nechci. Bavilo mě ten svět pozorovat a přemýšlet o všech jeho pro mě viditelných rovinách. Od těch dimenzí, co prostorově připomínají skrze vrátné, že jde pořád o instituci jako každou jinou se svými vnitřními institucemi, až po ty, které jsou uměním samy o sobě, a které mimo jiné reflektují lidi (vyučující, tvůrce?) které je inspirující poznat, přesto že to poznání je více skrze mluvení o tvorbě a zkoušení mladých lidí, než o jejich vlastní tvorbě nebo jejich otisku na tomhle světě, které je přivedlo a zachytilo na AVU. Jinak velmi povedené zpracování. A pěkný poslední záběr. (01.10.2023)