Zkouška umění

Jako diváci hodnotíme film. Filmaři hodnotí proces hodnocení u talentových zkoušek na AVU. Hodnotící představitelé jednotlivých ateliérů (často poťouchlými chytáky a s cukajícími koutky) hodnotí tvorbu a snahu aspirantů být vyhodnoceni jako hodni studia. Ze strany vyučujících ale prý nejde o hodnocení, často říkají. Všichni jsme si rovni, často říkají. Jde prý o vstřícné vyvádění aspirantů o studium z komfortní zóny a  povrchnosti myšlení. Ostatně, sami aspiranti hodnotí své umění a snažení, stejně jako umění a praxi jiných. Je to součást jejich sebeprezentace. I tak dávají najevo, že je hodnocení údajně vlastně nezajímá, nejsou povrchní a rozhodně nestojí v komfortní zóně čehokoliv. Konání všech je, zdá se, determinováno předpokladem, že společenství vskutečnosti sestává výhradně z vždy připravených hodnotitelů. Byť jsme si všichni rovni... a diversita... a krása v jedinečnosti každého... apod., ofkors. Dění hodnotí i vrátné a jiní zaměstnanci AVU, které si s radostí ohodnotíme aspoň my v kině, když už se zdá, že akademici a studenti ve snímku si vyhodnotili, že zázemí nestojí ani za hodnocení. Celé to tóčo je prý dobrá příprava na to ustát uměleckou dráhu po absolvování školy - umění umělců totiž bude od první zmínky až do jejich zapomnění neustále podrobováno vyžádanému i nevyžádanému hodnocení všech. Film je prý jen observační, nikoliv hodnotící. Jistě. Výtečný cringe to byl, hodnotím. (14.11.2022)

Co si budem,dokument koukatelnej a celkem objektivní,ale nijak vyjímečnej. V jádru nic víc než sestřih z průběhu přijímacích zkoušek jaký se konají každej rok, určitě se stejným vzorkem individuí a "umělců". Otázky o roli umění,který si dokument údajně pokládá jsou zcela náhodným výsledkem jednotlivých situací a dialogů. Oproti jiným vejškám zajímavej jen tím,že pouze na výtvarný školy se hlásí krom zlomku lidí s talentem i ti největší exoti (dokument o přijímačkach na ČVUT by asi tolik netáhl). Zejména na Fakultu tzv.Nových médií, útulku pro pózery a pošuky,která s uměním nemá nic společnýho, stejně jako dvě bizarní egocentrický buchty,co jí vedou (dialogy mezi babkama ze školní vrátnice o pečivu měly kvalitativně asi stejnou hodnotu,jako cokoli co vypustily z pusy ty dvě národní umělkyně). Kvůli faktu,že je i tak tragikomická a absolutně zbytečná fakulta pro labilní mutanty financovaná státem,mi ve výsledku ani tahle část nepřišla moc vtipná (jinak je tahle sorta performerů,transgenderů a transformerů,co si lepí izolepu na genitálie,natáčej se při tom na VHSku a říkaj tomu árt celkem k popukání). (06.09.2023)

"To "Projít křovím" bylo jakoby fakt ten akt, co se stane, což je to univerzum, což mám tady zalepený tou šprckou. Dala jsem si prostě do umělejch kalhotek tu trávu, aby to byla taková jako upřímně nadsázka na to, kdybych měla prostě chlupatou kundu a tak prostě a že mi tluče to srdce skrz ni. Tak je to asi věnovaný vlastně ta moje vilná instalace jak mojí kundě, tak prostě tomu co bude." Zajímavý dokument o tom, jak je umění složitá věc, jak dobří ale i tragičtí jsou někteří uchazeči a o dlouhých záběrech do nikam. Je to ale i celkem zábava a rozhodně nelituju, že jsem tenhle film viděl. V některých momentech mě mrzela špatná srozumitelnost projevů, které probíhaly dál od mikrofonu. Pedagogy musím rozhodně ocenit, protože já bych se neudržel a smál se u některých děl či odpovědí na celé kolo. Zejména obě ženy mi připadaly současně hodně cáklé a při tom vlastně při hodnocení tvorby docela rozumné. Výborné jsou také paní na vrátnici, které jsou na stejném místě, ale přitom od toho všeho dění zcela oddělené. Nejdřív mi ty prostřihy na vrátnici přišly divné, ale nakonec se mi ten kontrast zalíbil. (21.11.2023)

Intelektuální ekvilibristice účinkujících, kteří svůj výtvarný svět žijí, se ani přibližovat nechci. Bavilo mě ten svět pozorovat a přemýšlet o všech jeho pro mě viditelných rovinách. Od těch dimenzí, co prostorově připomínají skrze vrátné, že jde pořád o instituci jako každou jinou se svými vnitřními institucemi, až po ty, které jsou uměním samy o sobě, a které mimo jiné reflektují lidi (vyučující, tvůrce?) které je inspirující poznat, přesto že to poznání je více skrze mluvení o tvorbě a zkoušení mladých lidí, než o jejich vlastní tvorbě nebo jejich otisku na tomhle světě, které je přivedlo a zachytilo na AVU. Jinak velmi povedené zpracování. A pěkný poslední záběr. (01.10.2023)

Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem. (05.11.2022)