Sněžné bratrstvo

Bayona je mistr katastrofického efektu. Přežít bylo nechávalo některé věci lehce abstraktní, tady nechybí fyzické detaily. Vede to nutně k hlubšímu zážitku? Ne, ale nepůsobí to nemístně a nevkusně jako některé vyděračské momenty Stůj při mně. Obešel bych se bez kouzlení s (nespolehlivým) vypravěčem, ale nemá cenu zastírat, že i přes lehkou distanci, která tahle kultivovaná filmařina budí, má ten film výtečný spád a reálná událost nabízí dost... no, masa asi není vhodná analogie. Každopádně Sněžné bratrstvo umí smířit pietu s adrenalinem. Pro mě nicméně Přežít zůstane výš (i proto, že ho mám spojený s dětským kinozážitkem) a větší emoční a psychologickou hloubku přinesl znamenitý dokument Stranded. (07.01.2024)

Solidní doku survival drama s motivem kanibalismu, jakých v novodobých dějinách tolik není. Protože příběh je notoricky známý, alespoň pro mě, sledoval jsem hlavně to, jak je natočen. Po formální stránce není co vytknout, konflikty mezi postavami obstojné. Délka filmu je ovšem ubíjející a nebýt poetických prostřihů na hory, přišel by mi ještě delší. Mezi nejlepší scény patří havárie a lavina. Přeživším nakonec odpustili příbuzní obětí i sám papež. Chvílemi jsem měl neodolatelnou chuť na pořádný krvavý steak... 3,5* (19.02.2024)

Intenzivní a dechberoucí příběh boje o přežití dle skutečných událostí je natolik nosný, že ho s technicky a režijně obstojným zpracováním snad ani nešlo úplně zkazit a zpracovat hůř, než minimálně průměrný film... a tenhle byl pro mě naštěstí vysoce nadprůměrný (starší zpracování jsem neviděl). Na začátku mě sice zaskočilo, že ústřední katastrofa v Sněžném bratrstvu přijde již kolem 13.–14. minuty, aniž bychom dostali trochu představené postavy a s tím i větší příležitost si k nim vytvořit hlubší vztah a s vědomím dvou dalších hodin jsem se obával monotónního utrpení plného chladu, jímž oplývaly zasněžené andské hory. Ale nakonec jsem si to pouto k přeživším trosečníkům začal díky více silným okamžikům úspěšně vytvářet, ve druhé polovině si mě čistá atmosféra prostředí a tísně hodně podmanila, až se mi (vzhledem k pocitu souznění s přežíváním v tak dlouhé pusté zimě) přestávalo tempo vybraných scén zdát dlouhé. Jednou ze sytě naplňujících chvilek bylo pro mě završení putování ve svahu skal, u osvěžujícího potůčku. Za zdařilý nápad považuji krátké asociativní flashbacky, které během dlouhého času mezi ztroskotáním, přibýváním obětí a okamžikem záchrany dělají z vnitřního prožitku až lehce psychedelickou záležitost. V závěrečné dojemné části jsem ocenil, že aspoň v krátkých záblescích mimo obvyklých happyendových záběrů ukáže i relativně méně radostné nadcházející situace (u lékaře, s médiemi), byť klidně bych si nechal toho vyprávět o ústředních postavách ještě víc, ještě dál. [80%] (26.01.2024)

Tak si v Jižní Americe chtěli natočit svoji vlastní verzi jejich největšího příběhu. Za uplynulých 50 let se tam totiž nestalo nic zajímavějšího. Tentokrát není v centru dění jejich největší star Kundo Superparado, ale sympatický kluk od vedle co by se pro každého rozdal a bůh mu jako odměnu vyšle smrťáčka tejden před záchranou. Osvěžující pohled z vedlejší postavy, technická stránka na úrovni, vzhledem k roku vzniku povinnost když nic jiného. Úchylně detailně zobrazené zranění pasažérů při nehodě a solidní výkony herců, plus kostýmy a celkově vizuální dobová atmosféra, ale v jižní Americe a s dnešním CGI se tohle točí prakticky samo. Jinak ve všech ohledech nudnější a bezbarvější než verze s Hawkem Přežít. Nechápu, že za posledních 50 let máme potřebu točit dokola věci o tom samém (Everest, tihle kanibalové, 2.sv. válka atd.) jako by lidstvo nezažilo zajímavější události, které ještě nikdo nikdy nenatočil. Pořád ale lepší, než koukat 2 hodiny na debila, co se zašprcnul ve skále a rybičkou si upižlal tlapku. Nuda, ale aspoň technicky na úrovni. 60%. (12.01.2024)

Z úvodu jsem se vzhledem k vydatné stopáži (známý netflixovský neduh) obával, abychom nedostali předlouhou představovací vatu, to se naštěstí nepotvrdilo a do deseti minut jsme uprostřed jihoamerických And a snahy probudit se i následující ráno. Osud uruguayského ragbyového týmu dobře známe z četně reprízovaného a třicet let starého kousku Přežít, nicméně spolehlivý Španěl J. A. Bayona už před časem nechal Naomi Watts plácat se v bahnité vodě a bolestivě ji vláčet pod vodou, podobně intenzivní je i tady. Neveselý divácký zážitek odstartuje už samotná havárie, kdy sunoucí se sedačky lámou kosti, zoufalství umocní ničivá lavina, která svou sílu ukáže po čase znovu. Takže zatímco samotný pád přežila („pořád slušná“) téměř třicítka mladíků, jejich počty přesto začaly kvůli zraněním, mrazu a dalším zásahům kruté přírody klesat. A postupné psychické dno je dostává až k ochutnání masa některého z mrtvých kámošů. Má to atmosféru (s tou se Bayona vytáhl už v Sirotčinci), má to výbornou kameru i precizní práci se zvuky. Jen mezi těmi mladíky jsem se místy krapet ztrácel. (09.01.2024)