Svět podle Daliborka

Ani minutu jsem se u tohoto komediálního dokumentu nenudil, mám zkrátka slabost pro vše bizarní a neobvyklé a toho se mi zde dostalo v míře vrchovaté. Závěrečný výlet do Osvětimi se mi však pranic nezamlouval - od shlédnutí "Šoa" na mne už další dokumenty natočené na těch pochmurných kolejích příliš nepůsobí ale hlavně režisérem zinscenovaná "lekce" Daliborkovi vyzněla přes svou vykalkulovanost totálně lacině a ve vztahu k paní přeživší holokaust by byl výraz hyenismus urážkou hyen. Dokazovat si svoji morální převahu na úkor nešťastníka typu Dalibora Krupičky rozhodně není žádné hrdinství a jistě by se našla řada jedinců, jimž by bylo potřeba pomoci otevřít oči mnohem naléhavěji, než titulnímu hrdinovi. (09.01.2018)

"Špatně vaříš, špatně kouříš, čumíš pořád na telenovely. A já abych si honil ptáka sám. Jsi neposlušná, já tě potrestám." Daliborkovo básnické střevo mě hodně zaujalo, ale jinak jsem jen nevěřícně zíral. Absolutně netuším, jestli jsem se měl bavit, být zhnusen nebo o tom všem přemýšlet. Do intelektuálů mi však ještě nikdo nenadával, tak jsem se v souladu se svým vnitřním přesvědčením snažil bavit. Někdy to šlo lépe a jindy hůře, ale jsem si naprosto jistý tím, že takováto squadra czechura ještě před kamerou svá moudra nikdy netrousila. (11.02.2018)

Naprosto zbytečné tomuto tématu věnovat celovečerní dokument. Zaštítěné téma v podobě medailonku tohoto prostého prostějovského blba korunuje prachobyčejné sdělení, že ten, kdo plácá nenávistné nesmysly je ve skutečnosti neškodný nezralý syn naivní matky. Klusák opět pracuje jen s prázdnými frázemi a (nechtěnou?) groteskností. Nač konfrontovat tak řečeného neonacistu s fakty a věnovat mu pozornost? Tento druh člověka je sice otravným hmyzem, ale fakticky škodí jen sám sobě. Jeho život nesměřuje nikam, ale zároveň také nechodí volit, neúčastní se demonstrací a jednoduše přežívá na svých bludech a omylech. Ve společnosti máme zajímavější a závažnější jevy, než je tento. První dámy naší dokumentaristiky dokáží tvořit ve svých filmech příběhy a výpovědi, které mají hodnotu. Pokud Klusák tuto ambici sdílel, při nejmenším poslední dekádu se jí již nevěnuje. Škoda. (06.10.2017)

Možná, že když napneme meze vlastní představivosti, tak se na Daliborka dá dívat jako na metafilm o tom, jak je dneska těžký rozpoznávat realitu od fantazie a fikce. Klusák očividně inscenuje a pro diváka je těžký v jeho dokumentu poznat, co je realita a co přehrávaná a inscenovaná fikce - stejně tak má Daliborek v dnešním světě přesyceném na informace problémy rozpoznat, čemu může věřit...Ale to je fakt asi jenom můj diváckej konstrukt, kterak by se tenhle film dal obhájit. (12.07.2017)

Na čom podľa mňa Svět podle Daliborka padá, je neujasnenosť, či chce byť dokumentom, alebo hraným filmom, tým pádom mám problém si z neho čokoľvek vyvodiť, či odniesť. Vít Klusák je ako dokumentarista maximálne neprofesionálny, nesugestívny a neváha exploitovať duševného chudáka (obzvlášť na konci som nevedel či mi je trápnejšie za Daliborka alebo za neho). Je to škoda, pretože ide o veľmi zaujímavú a aktuálnu tému, úspešne zachycuje tragédiu človeka s dobrým srdcom vychovaného nesprávnym prostredím a hlavne - vyvoláva diskusiu - či už úmyselne (tú o náraste nebezpečného nacionalizmu v spoločnosti a jeho povahe) alebo neúmyselne (tú o dokumentaristickej morálke). (24.02.2018)