Lucerna

V podstate som nenašiel žiadnu chybu na tejto rozprávke v podobe filmovej divadelnej hry. Snáď len to, že bola trochu dlhá, ale asi musela byť, keď mala byť verná českej literárnej klasike. Niekto sa vrchnosti klania až príliš, niekto sa jej spravodlivo postaví, a nebola by to rozprávka bez hastrmana a múdrej kňažnej. Bohužiaľ, mi to celé nesadlo až tak, ako iné české rozprávkové klasiky. (08.05.2018)

Vidět po mnoha letech stejnou inscenaci a zažít stejný pocit svěžesti a radosti jako kdysi, nemuset nic měnit na svém hodnocení, to se nestává každý den! A ta jména tvůrců i herců uvedená v záhlaví! Co jméno, to skvost! No, co dodat? Užili jsme si to! Možno shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=v0r0ap4bNpI (13.11.2014)

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)

Česká pohádková tvorba je dlouhodobě na nejhlubším dnu. A těch opravdu dobých pohádek je celkově jako šafránu. Lucerna se ovšem mimořádně povedla. Kdyby se vás nějaký cizinec někdy zeptal na to, jací jsou Češi, tak máte 2 možnosti. Buď se mu to pokusíte sáhodlouze vysvětlovat, přičemž se skutečnosti pravděpodobně ani nepřiblížíte. Nebo mu raději pustíte tento film. Do necelých 2 hodin se toho vešlo proklatě hodně. Takřka po celou stopáž má snímek hloubku a přitom vás nenudí. K tomu si přidejte výkvět z české herecké smetánky. Mimořádně příjemné překvapení. Jsem nadšený. [85 %] (30.12.2021)

Jirásek je jedním z nejlepších příkladů oběti povinné školní četby. Ve školách je tak moc podstrkován studentům, že ti k němu většinou získají odpor a nikdy si od něj nic nepřečtou. Občas se k němu dostanou alespoň díky různým adaptacím. To je v podstatě i můj příběh. Sice jsem přečetl Filozofskou historii, ale jen z donucení, a protože byla nejtenčí. Proto jsem si doplnil další díru ve vzdělání až teď a podíval se na televizní adaptaci Lucerny. Děj je sice naivní, ale obsazení je skvělé a herecké výkony také. Dialogy výtečně využívají krásné češtiny a je radost je poslouchat. Místy je vidět divadelní předloha, ale to vůbec není na škodu. Lucerna se mi v tomto zpracování líbila za čtyři hvězdy. (12.10.2020)