Lucerna

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)

Jirásek je jedním z nejlepších příkladů oběti povinné školní četby. Ve školách je tak moc podstrkován studentům, že ti k němu většinou získají odpor a nikdy si od něj nic nepřečtou. Občas se k němu dostanou alespoň díky různým adaptacím. To je v podstatě i můj příběh. Sice jsem přečetl Filozofskou historii, ale jen z donucení, a protože byla nejtenčí. Proto jsem si doplnil další díru ve vzdělání až teď a podíval se na televizní adaptaci Lucerny. Děj je sice naivní, ale obsazení je skvělé a herecké výkony také. Dialogy výtečně využívají krásné češtiny a je radost je poslouchat. Místy je vidět divadelní předloha, ale to vůbec není na škodu. Lucerna se mi v tomto zpracování líbila za čtyři hvězdy. (12.10.2020)

Díla Aloise Jiráska jsem se na střední škole skoro až štítila, ale tuhle divadelní hru bych si možná někdy ráda přečetla. Brzobohatý si tu v podstatě trénoval na pozdější "Rodáky", líbil se mi i výkon pro mě dosud neznámé Vlasty Fialové v roli kněžny. Některé scény ale působily poněkud zdlouhavě a nemůžu říct, že bych se pořád bavila... (07.08.2020)

Krásná moudrá kněžna, jak mají pohádkové kněžny být. Svých práv si vědomý mlynář, ochotný bojovat pro princip a hrdost, jak už tak je hrdinům předurčeno. Méně okázalý hrdina, zakladatel archetypu deptaného učitele (když vezmu v potaz třeba současné slučování zvláštních - to jsou ty pro hloupé děti - a normálních škol, vnímám tuto postavu jako proroka černé budoucnosti českých pedagogů), pekelná xantipa a její manžel, křehká a přesto rázná mlynářova schovanka, zlý správce a suita jeho podivných zlolajných přicmrndávačů a celé to spěje k poznání, že kde jsou lidé zlí, jsou strašidla hodná a lidské spravedlnosti občas musí pomoct kouzlo. (28.10.2015)

"Buď požehnána a žij na věky..." Jiráskova Lucerna o hrdém a nepoddajném mlynáři i velkorysé paní kněžně budiž stále živa. Na divadle jsem ji viděl minimálně dvakrát a nikdy jsem nebyl zklamán. V tomto televizním zpracování se však Františku Filipovi podařilo vyčarovat vskutku pohádkovou atmosféru. Ač se velká část děje odehrává za večera, inscenace je po většinu času zalita světlem, které člověka doslova vábí, aby snil o časech, kdy se po českých jevištích i  filmové plátnu pohybovali takové osobnosti jako Vlasta Fialová, Jan Pivec, Radovan Lukavský. Snad každý z herců této inscenace by stál za samostatný komentář, mě ale svou energií doslova připoutala k obrazovce Iva Janžurová coby Klásková. Fakt pěkná dryáčnice :D (02.03.2023)