Dracula

Nebylo dvakrát šťastné pustit si tenhle nepříliš vydařený klon hned po originálu. Není to propadák, ale pro toho, kdo viděl původní film, ztráta času. Villarías postrádá nejen Lugosiho přirozené charisma, dokonce je v jistých momentech až komický - to když koulí očima ve snaze někoho zhypnotizovat. Celkově většina herců buď nehraje a volí jen prkenné pózy, nebo naopak přehrává jak čerstvý ochotník. Většina scén je totožná, jen postavy jsou třeba rozmístěny jinak, kamera volí jiný úhel, nebo jde o rozšíření původní scény - líbilo se mi třeba na moři, kdy Dracula vylézá z podpalubí, až vyděšeným námořníkům lezou hrůzou oči z důlků. Bohužel ale většinou jsou jen přidány vatovité dialogy. Zato jedna z pro mne skvělých scén - Dracula projde nenápadně skrze obří pavučinu, avšak Renfield se musí skrze ni prosekat - je citována téměř doslova. Na tuhle verzi lze klidně zapomenout. (29.11.2017)

Tato španělská verze Draculy u mě skoro ve všech směrech válcuje verzi americkou. Jen dvě věci bych změnil, a to představitele slavného pijáka erytrocytového džusu, který se snaží napodobovat pohledy a gesta Bely Lugosiho, ale zůstává jen kopií, sice ne špatnou, ale přece jen kopií. No a pak mi celkem neseděla Lupita Tovar v roli Miny respektive v tomto případě Evy. Je totiž, jak bych to napsal, taková moc španělská. Měl jsem tendence sledovat, jestli ji pod nosem náhodou neraší knírek. Přece jenom představitelka Miny v americké verzi, Helen Chandler, byla větší kočka. Co se týče přehrávání herců, tak to mi vadilo snad jen ze začátku u představitele Renfielda, u kterého jsem to bral později jako plus při jeho kreaci coby šílence. A ještě nakonec, kdy uvidíte dvojníka Pepy Větrovce jako představitele chladnokrevného upírobijce Van Helsinga? (13.12.2006)

Podívat se na španělskou verzi hned po Browningově zázraku je k nezaplacení. Nejlépe tak můžete docenit, jak je to stejné...a jak rozdílné. Hlavní nevýhodou této verze je přítomnost Španělů. A hlavní výhodou pak přítomnost Španělek. Skutečně, mužští herci jsou do jednoho špatní, někdo tu přirovnával Van Helsinga k Josefu Větrovcovi, mně přišel celou dobu jako Eugen Levy. Sám Dracula je asi největší problém, Villarías vypadá jako chlápek, co za obchodním centrem nabízí dětem sladkosti a láká je k sobě do auta, naprosto postrádá Lugosiho aristokratický šarm a nebezpečnou divokou zvířecí podstatu. Naopak ženy tu oproti Browningově verzi jsou mimořádně hezké, Lucía má stejně jako Lucy minimum prostoru, ale je neskonale hezčí, o živočišné Evě (kdoví proč ne Míně, že si Španělé změnili Johna na Juana, to beru, ale Mínu na Evu...?) Lupitě Tovarové ani nemluvím. Nevím, o kolik je tato verze proti té Browningově akčnější, přijde mi podobně statická, ale vůbec to není na škodu. Je maličko slabší, je to doslova klon - a přesto jeden z nejlepších filmů o Draculovi vůbec. Takhle totiž vznikají legendy. (26.06.2013)

V roce 1931 se po atelierech studia Universal prohanely hned dva staby najednou. Tod Browning a Bela Lugosi tu pres den davali vzniknout nesmrtelne klasice a tvorili dejiny, kdyz nataceli vubec prvni "legalni" adaptaci Stokerova romanu Dracula. V noci ve stejnych kulisach radil stab spanelsky a snazil se o totez, pouze pro publikum predevsim z Latinske Ameriky. Kdyz dva delaji totez, vysledek zdaleka nebyva vzdy stejny a nejinak je tomu i v tomhle pripade. Nejvetsi rozdily jsou v pojeti kamery a vynalezavosti tvurcu. Browning byl stara skola a hojne se vyzival ve statickejch zaberech, dlouhych scenach bez dialogu a az nekonecnych detailech na obliceje. Spanele, ktere vedl nespanelsky hovorici George Melford a predevsim kameraman George Robinson, se snazili byt mnohem dynamictejsi. Krom zname sceny, kdy se poprve setkavaji Dracula a Renfield, stoji za zminku predevsim Renfieldova vecere v Draculove hrade s naslednym odletem kamery skrz okno ven. Spanelska verze se, krom lepsi kamery, muze pochlubit i vetsim mnozstvim napadu (Dracula vstavajici z rakve v oblaku koure) a odvazne odhalenym vystrihem Lupity Tovar . Po filmarske strance je proste povedenejsi, ale chybi ji jeden dulezity detail. Tim je Bela Lugosi. Madarsky prizvuk, podivne zkroucene ruce s dlouhymi prsty a nasvicenim zvyrazneny pohled vlka z nej delaji definitivne nejlepsiho predstavitele filmoveho Draculy. Carlos Villarías je ve srovnani s nim vice nez nevyrazny. I ostatni herci Browningovi verze silne kvalitativne prevysuji sve spanelske kolegy. Nejmarkantnejsi je to, krom hrabete Draculy, u postav Van Helsinga (Van Sloan je uzasnej) a Renfielda (Rubio prehrava az hruza). Pokud mate moznost, pustte si obe verze za sebou, moznost porovnavat je k nezaplaceni, pokud ne - tak minimalne anglicka verze je naprostou nutnosti. (11.12.2004)

No, neviem, či si tvorcovia ešte nevedeli zvyknúť na zvukový film, ale tento film dosť doplatil na svoj vek. Niektoré situácie mi prišli naozaj komické, najmä výraz Carlosa Villaríasa (gróf Dracula) svojim výrazom pripomínal skôr sparodovaného upíra z nejakej bláznivej komédie. Všetok strach, ktorý som pri filme pocítil mi navodila hudba. Škoda teda, že jej bolo tak žalostne málo. Inak boli ale herci naozaj obstojní a príbeh sa držal svižného tempa. 60%. (09.09.2008)