Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (460)
Naprosto úchvatná "těkavá" filmařina. Nedokážu napsat o čem to je, nedokážu dostatečně zformulovat myšlenkové podhoubí filmu, ale mám pocit, že je to natolik plastická výpověď o době vzniku, natolik plastický portrét únavy vším, ženskými, uměním, ba i smrtí, že tady jsou slova zbytečná. Art film se vším všudy. Unikátní snímek. ()
Mlžný opar nejistoty, zmatku a ztracenosti a svěží vánek svobody, obdivu a vůně světa. Osobní pocity a neosobní dotyky. Záplava nápadů a přitom přímočará, živočišná a svou netečností i samovolně prostupující výpověď. Škoda jen, že závěr je ve své náladové roztříštěnosti a neucelenosti až příliš abstraktně pojatý a neosobnost v tomto případě spíš uškodí. 75% s velmi příjemným melancholickým dozvukem průběžných nálad. ()
Když jsem k tomu sedal, znal jsem to jen jako slavné jméno a těšil se, že uvidím jeden z "těch" filmů "oné" epochy. Od začátku jsem byl zaskočen, tohle jsem nečekal. Od začátku do konce v napětí, co z toho bude, jestli vůbec něco. Ale zároveň jsem od začátku do konce cítil, že je to opravdu "ten" film. A opravdu o "oněch" časech. Dojem byl tak silný, že jsem ani neměl potřebu "pochopit výpověď", stačilo vnímat. To podivuhodné, tak vymakané spojení modu "mysteriózní kriminálka" s mody "hrdina naší doby" a "estetično" mě dostalo. Škoda, že tam nehráli ti Velveti. Mimochodem, jaktože mi hrdina tohoto filmu připadal jako nesympaťák a přitom mi byl tak sympatický? Nevím. Snad protože je tvůrce? Protože je formát? Protože mu o něco jde? Protože mu o nic nejde? Protože mlčí? Protože se umí dívat? Protože někdy v průběhu zahlédl sám sebe? ()
Velice zvláštní film. První polovina vyloženě nudí, trochu zpestření přináší pouze Hemmingsova zručnost s fotoaparátem. Vše se ale změní v okamžiku, kdy do fotografova bytu vtrhne Vanessa Redgrave a on posléze začne zkoumat kompromitující snímky. V těchhle chvílích film graduje a prostupuje ho obdivuhodné napětí. Ke konci ale kvalita opět klesá a začíná vás znovu trestuhodně nudit. Takže tak za 3*. ()
Zvětšeninu beru jako jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. Líbí se mi jak se příběh nenápadně a pomalu rozvíjí do netušených poloh. Za naprosto úžasné beru sekvence. kdy fotograf vyvolává a snímky a začíná v rozmazaných plochách pozorovat hrozivé tajemství. Vždy je však o krok před divákem a ten tak musí čekat, až mu režisér hodí vodítko. Kromě oslavy filmu se také jedná o poctu klasické fotografii. ()
Galerie (112)
Zajímavosti (27)
- MGM nezískala pro film souhlas podle produkčního kodexu MPAA ve Spojených státech. Film byl odsouzen Národní legií slušnosti (National Legion of Decency). Pád kodexu a jeho revizi předznamenalo, že MGM film uvedla prostřednictvím dceřiné distribuční společnosti Premier Productions a snímek byl široce promítán v severoamerických kinech. (classic)
- Role hlavního hrdiny byla nabídnuta několika lidem, včetně Seana Conneryho, který odmítl, když mu Michelangelo Antonioni odmítl ukázat scénář. (classic)
- Do role Thomase byl původně obsazen Terence Stamp, ale dva týdny před natáčením musel ustoupit tehdy neznámému Davidu Hemmingsovi. Do role byl zvažován i fotograf David Bailey. (džanik)
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)
Reklama