Peklo s princeznou

Slabé tři hvězdy pro pohádku, která recykluje témata z Šíleně smutné princezny, S čerty nejsou žerty i Prince a Večernice a hlavně si plnými hrstmi bere ze Zdeňka Trošky (s jehož Nejkrásnější hádankou je kvalitativně srovnatelná). Příběh zřejmě původně měl být o Anetě a Jeronýmovi, nakonec ale většinu stopáže zabere rádobyvtipná vata. Peklo s princeznou zkrátka splnilo všechny povinné prostocviky, které si čeští tvůrci vymysleli pro novodobou pohádku - nablblí čerti (a králové), dětinský humor, absence nějaké opravdové hrozby, rezignace na epické příběhy a romantická zápletka v pozadí - nakonec se ale od toho, co ČT dává v neděli po obědě, liší jen filmovou kamerou. (30.11.2009)

Výprava sice pohádková, ale trochu samoúčelná. Z královských rádců je působivější Skopeček (Táborský se bohužel celou dobu jen pitvoří nad kusem žvance). První polovina je zdlouhavá, druhá je svižnější - záměna čertů s herci je dobrá zápletka a Martin Stránský v dvojroli je vynikající. nejlepší hláška: "Ocas, ten má každý vůl." Hudba: Petr Malásek, zpěv: Dasha. (02.01.2011)

Tahle pohádka má v sobě náboj a není to jen tím, že nejvýraznějším zpestřením, jinak poslední dobou unylých pohádek, je sexy čertice Muribana v podání Alžbety Stankové. Ani ostatní herecké party nejsou k zahození a to navzdory tomu, že jsem dvojici Mádl-Voříšková moc nevěřil jejich zamilovanost a jejich postavy byly poměrně upozaděné. Tahle pohádka vlastně ani není klasickým soubojem dobra a zla, je to spíše veselá taškařice, která se ani nebere moc vážně a dokáže diváka bavit. Scény v pekle jsou skvostné, scény mimo něj už jsou horší, ale herci si nevedou špatně, nejlépe svou roli vystihuje Stanková, bavil mě i Blažek, na druhé straně Lucifer Martina Stránského nedosahuje takové démoničnosti, jaké by si zasloužil, ale dalo se to přežít, a navíc tahle pohádka je povedenější a sympatičtější, než některé Troškovy pohádkové opusy, ačkoliv je mírně přeplácaná a dějově neučesaná. (03.10.2009)

Princezna plavat umí, princ ne. Jako děti se pošťuchují, čímž vůči sobě získají nepřekonatelnou averzi, ač si kloudně nepamatují, kdo že to ten druhý je. Když se po letech poznají, sice se nepoznají, ve smyslu - nespojí si ksicht před sebou s ksichtem z těch dávno zajímavějšími zážitky v hlubinách paměti zasypaných vzpomínek, stejně jako že by jeden o druhém něco věděli, či spolu něco zažili, za to přes vzájemnou opět prvotní (není to nedostatek v mém počítání, nepoznali se, tedy před sebou měli neznámého člověka) averzi přijde láska jako páska. Princ bez jehly a nitě navleče korále z jeřabin, princezna by ho za to v tu ránu dovlekla k oltáři, ale zrovna do toho vlítne čert a byť nemá žádné hříchy, odnese si ji do pekla. To se nelíbí jeho snoubence, pročež zmíněná začne řádit jako čert. Luciferovi v důsledku všeho nastalého chaosu a pošťuchování zhase ocas, což je pro něj maximální potupa. Pak už, během pár minut, nastane svatba, před níž musí nastat nezbytné symbolické trucování princezny (obšlehnuto z Pyšné že jo? A to hádání drahého, byť tady princezny a ne milého je z ze Zatoulané princezny, no o co? A ten nedomrlý princ, kterému otec pořád chce dávat lekce je z Prince a Večernice, vsaďte boty). Samozřejmě, že vymyslet něco úplně nového na klasické motivy nejde, vždycky to bude něco připomínat, ale tedy je to převzaté poslepované opravdu divně. Něco se děje až v překotných závěrečných dvaceti minutách, což by bylo v pořádku, pokud by děj gradoval nějak smysluplně a ne k nepřehledné rvačce, zmatku, troše ženského křiku (z úst prince) a zdřevěnělému kováři. (06.12.2015)

Scénář ujde, režie je taková nijaká, takže všechno musejí zachraňovat herci. Na jedné straně tu máme ostřílené herecké veterány (Postránecký, Nárožný, Adamovská a další), na druhé ústřední dvojici Mádl a Voříšková. Ale pořád zbývají scény, ve kterých není nikdo z nich. A pokud je nejnudnější scénou souboj pravých a falešných pekelníků ve mlýně, tedy nejakčnější sekvence v celém filmu, je někde problém. Naštěstí jsem pohádku viděl v televizi, v kině bych z ní moc odvázaný nebyl. (24.12.2010)