Deník nymfomanky

Tak tohle je hodně velký průser... A je úplně jedno, že je "erotický" film, který byl uveden v kinech a měl velký ohlas především u pubertální mládeže... Je to prostě průser na entou, který nezachrání ani těch pár hekajících scén či relativně neotřelý způsob vypravování. Není tam vůbec nic, co by stálo za zopakování. Člověk (muž) si to znovu pustí jen v případě, že ho přitahovala nepřitažlivá hlavní herečka. (30%) (03.01.2015)

V rámci genderu: nepovažuju holku spící se spoustou kluků za děvku, čímž bych ji v opačném případě odlišil od obyčejně bodrého moravského kurevníka. I když je smutný (nebo možná ani ne), že hlavní hrdinka se jí nakonec vlastně stejně dobrovolně stane (aha, právě proto to moc smutný není). Tomuhle soft pornu ale bez přihlédnutí ke všemu ostatnímu vytýkám dost podstatnou věc - je to o ničem, nuda, postavy jsou šeredný a nedozvěděl jsem se o anatomii nic novýho. Hvězda navíc za fakt, že jsem hulvát, a při sledování jsem totálně "vypnul", aniž bych se soustředil, co tím ty ženy (možná) chtěly říct. (31.10.2013)

Tuctová baba, ale zároveň taky hezká. Zajímavý. Ale jako herečka se asi od téhle role zaškatulkovala (zašukatelkovala) a bůhví jestli jí někdo dá ještě roli, kde se nebude furt ukazovat nahá. Chvílema mi to přišlo, jak kdyby to bylo točený podle nějaké knížky od Viewegha. Závěr je ale jasnej, že takovou ženskou bych doma nechtěl. Takže sorry všem nymfomankám, to rač budu sám... Ale nehodnotíme nymfomanky, ale film - a ten byl hodně nudnej, nepřipadal mi erotickej (!) a těšil jsem se na konec. Jo a potom jsem měl chuť něco někam strčit, chch... (16.08.2009)

Čekat drama, které by nabídlo vhled do těžkého života člověka s psychickou poruchou hypersexuality, bylo naivní. Stejně jako čekat romantické drama o hledání lásky komplikované nepříjemným handicapem. Teď už to vím. Ale asi mě zmátla ta Geraldine Chaplin na začátku. Nečekal jsem, že ji uvidím v regulérním, béčkově plytkém softpornu plném krásných prázdných figurín a samoúčelných koitálních poloh. A přitom tu bylo několik situací, ze kterých by se dalo i tady odpíchnout. Jenže nic z toho. Je to jen 100+1 variací na Ahoj. Chceš si se mnou zašukat? Možná by bylo zajímavější číst si v deníku nymfomanky, která by nebyla atraktivní a krásná. Nebo obyčejného třeba nesmělého chlápka, který trpí hypersexualitou. A když na to přijde tak i postava sexuálně hyperaktivní Val toužící po lásce, nabízela mnoho možností jak její příběh vyprávět poutavě. Pokud to shrnu, nebyl jsem pohoršen jako člověk, ale zklamán jako divák, tedy jako filmový divák nikoli voyeur. Z podobných deníkových filmů tak byla lepší třeba italská Melissa P. mimochodem také s Geraldinou Chaplin v podobné roli. (26.12.2014)

Dlouhý čas jsem přemýšlel o tom, proč a čím jsou španělské ženy tak výjimečně krásné. Odpověď je totožná s odpovědí na otázku, proč a čím je výjimečná španělská kinematografie. Ta se totiž na rozdíl od zámořské nesnaží o povrchní dokonalost, neužívá otřepaných a všedních prvků. Vše je přirozené, uvěřitelné a ze života, jak to mají Španělé v krvi. A tak ani španělská žena není dokonale uhlazená make-upem; nepotřebuje ho, je krásná svou přirozeností. Nenosí tuctové oblečení; proč, když její styl je dokonalý? Je extravagantní, především však svá; nemusí se líbit zaručeně všem, ale ti ostatní ji milují. A to samé platí i o španělském filmu. Kdo v sobě chová alespoň trochu sympatií ke kultuře tohoto evropského giganta, musí jásat nad každým dílem vzniknuvšího pod španělskou vlajkou. A o filmu samotném? „Užívej si života, dokud jsi mladá.“ (15.02.2009)