Kajínek

Filmová obdoba MF Dnes: bulvár, který si hraje na seriózní žurnalistiku. Exploatační atrakce (anální sex!, slzy!, krev!), za každou cenu zajímavá vizuální stránka a postavy, které lze charakterizovat jedním slovem (s vykřičníkem) dělají z komorního soudně-vězeňského dramatu skoro antickou tragédii. Všechno je na povrchu VELKÉ a DŮLEŽITÉ a rozhodně se od nás nežádá, abychom se pod tím povrchem moc šťourali. Role jsou rozdělené jasně, protagonista je superkladný borec, kterému parta sviní zmrvila život (čemu bych po odmyšlení titulku „inspirována skutečnými událostmi“ neměl problém uvěřit). Dramaturgie byla zvládnuta obstojně. Konec jedné scény probouzí zvědavost, co bude v té příští, jednoduché vizuální zkratky pomáhají s orientací ve vztazích mezi aktéry a podstatné informace jsou opakovány dost důrazně, aby vám po pár desítkách minut došlo to, k čemu se právnička šokovaně dopídí krátce před koncem. Použité formální prostředky jsou navíc natolik nadužívané, že na začátku většiny scén budete vědět, kam režisér míří (tady někoho zastřelí, tady někdo vyletí z vozovky), kvůli čemu je film prost jakéhokoli překvapení. Jakožto podívaná jak pro ty, kdo jsou vůči neskutečné naivitě neteční, tak pro ty, kdo se onou naivitou dokáží dobře bavit, Kajínek vyčnívá z žánrové české produkce, která tuhle "binární" možnost kulturního vyžití, určitý prvek sebevědomé brakovosti, nenabízí. 50% Zajímavé komentáře: Faidra, Psema, JFL, FlyBoy, NinadeL, Marthos, Dannysek4U, Pasifae, Jack.Pott (29.11.2011)

Jákl s Brabcem míchají ve filmovém kotli Sametové vrahy s Kobrou 11 a jsou trochu přepjatě cool i v momentech, kdy to není vyžadováno (kamera bayovsky korzuje během konverzačních scén, přestřihy na detaily se snaží zamaskovat skromný rozpočet). Z průšvihu je ovšem vytahují schopní herci (Lavroněnko má charisma, které je Kajínkovi často připisováno, na Wilhelmovou si musíte postupně zvykat nejen kvůli paruce, Dlouzí neklopýtnou ani tváří v tvář lobotomizačním postsynchronům) a snaha o načančané řemeslo. Brabcovy rakursy spolu s Noidovou testosteronovou hudební polívčičkou dovedou vypíchnout klíčové okamžiky (první setkání se Slámovou, útěk z Mírova) a dají zapomenout na zdlouhavé dialogy a jen lakomě dávkovanou akci. Kajínek tak v kině působí mnohem chytřeji než v trailerech, i když za očekáváním fandů inteligentních thrillerů samozřejmě zaostane. Chytré béčko, ale pořád ještě ne dost sofistikované áčko? Každý někdy začínal a já mám pocit, že i když Jákl s Dobešem při psaní scénáře věděli, že jim Sametoví vrazi budou dýchat do zátylků, nechali svou fantazii přeci jen trochu bloudit po hollywoodských zkratkách. Jenže kdybychom Kajínkovu aféru tak dobře neznali (=koukali se na libovolný americký akčňák podle tamních skutečných událostí), zřejmě bychom brblali o poznání míň. Důkaz o tom, že slušné žánrové řemeslo se dá točit i v okoukaných tuzemských kulisách a za pár babek, právě přistál na stole. Kdyby Jákl natočil jen generický ačňák a vynechal nejslavnějšího českého vězně, možná by se mu recenzemi pročítalo snáz, ale ambice už asi k debutům patří. Pevně doufám, že další jáklovka nesejde z žánrové cesty... byla by to jednoznačně škoda, protože jak se říká... jeden hit je náhoda, dva už jsou trend. (70%). (29.07.2010)

Nepoznám detailne prípad Kajínka, ale je mi jasné, že film má so skutočným prípadom spoločného veľmi málo. Asi to najhoršie , čo sa filmu stalo je, že sa vôbec volá Kajínek. Ak toto všetko dáme bokom, máme pred sebou asi prvý solídny, český akčný thriller. Presne to, čo sme si celé roky mysleli, že sa v našich končinách nedá. Režisér P. Jákl to ale dokázal a navyše ukázal, že má napozerané. V tomto filme nie je nič , čo by ste už nevideli niekde inde, ale napriek tomu sme z toho, že sa to u nás naozaj dá, celý paf. Herecké výkony i nasadenie sú prvotriedne, horšie na tom sú u nás stále podceňované malé úlohy. Konkrétne tu trápne pôsobili takmer všetci policajti, ich nedôveryhodné tóny pri pokynoch,ale aj trošku väčšia úloha úloha bitkára s basketbalovou loptou, ktorému som toho potetovaného drsňáka neveril. Trošku rozpačito som prijal úlohu , ktorú vzal poľský herec B. Linda. Ak jeho meno zabezpečilo nejaké navýšenie rozpočtu z poľskej strany, tak to beriem, lebo inak mi jeho menšia úloha pripadala nahraditeľná prakticky akýmkoľvek schopnejším českým hercom. Lavronenko je výborný, drsný, ale príliš kamenný. Najväčším prekvapením je záporák, ktorého neskutočne skvele zahral V. Dlouhý. Rozlúčil sa naozaj oscarovo a jeho výkon je asi najväčším dôvodom, pre ktorý odporúčam film vidieť. Film Kajínek možno s malou nadsázkou nazvať prvým, solídnym priekopníkom akčného žánru a len dúfajme, že bude mať minimálne rovnako kvalitných nasledovníkov. 70%. (30.11.2011)

Byla to vlastně jen otázka času, kdy se nějaký filmař usmyslí, že o nejproslulejším českém vězni, v jehož případu je více záhad než v seriálu Ztraceni, natočí celovečerní film. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se této látky chopí Petr Jákl ml.. Myslím, že nejsem sám, kdo byl překvapený, když se tohle oznámilo. Takhle nějak to bylo předtím, než jsem film viděl. A po zhlédnutí zůstávám stále překvapený… jak skvěle se toho Jákl chopil. Už od prvních minut film vypadá více "americky" a rozhodně se nepodobá ničemu, co (prozatím) bylo vytvořeno v Česku. Místy rychlejší střih byl přehledný, neměl jsem vůbec problém se v ději orientovat. Hudba (další velké překvapení) od Václava Noida - skvělá. Scény krásně podtrhovala a musím se přiznat, že Noid mě opravdu mile překvapil. Obsazení bylo taky parádní. Dlouho naše scéna hledala "bad-ass-motherfuckera" (přeci jen pánové Vašut a Roden už jsou tak trochu v letech) až ho našla v Konstantinovi. Ten chlap má charisma a hraje přesvědčivě (i když myslím, že toho drsňáka nemusel moc hrát…) Tatiana Vilhelmová - beze slov, o této herečce už dávno vím, že v současnosti patří k naší špičce a Vladimír Dlouhý… je ho fakt škoda, v téhle roli se našel… stejně jako jeho bratr, který rovněž podal skvělý výkon. Dalo by říct, že jsem spokojen, ale k dokonalosti mi chybí (vlastně přebývá) jediná věc - mnoho kiksů. To jsem nechápal, jak si někdo nemůžu nevšímat těch technických detailů (v roce 2001 má právnička na notebooku Office 2007 a operační systém Vista nebo 7, většina televizí jsou už plazmy, Motorola V3 Razr, kterou má právnička, se začala prodávat až od roku 2004…) Já vím, jsem malicherný hnidopich, ale to mi prostě kazilo zážitek. Jinak ale musím smeknout. Pokud bude Jákl pokračovat takhle, nebudu se bát ho označit za českého Stalloneho. P. S. Schválně se nevyjadřuju ke kauze Kajínek. Ať si udělá názor každý sám, já už svůj mám… Ale pravda je tam venku… :-) (19.11.2010)

KAJÍNKOVI nikdo na dlouhou dobu nevezme rekord za nejlepší návštěvnost za první víkend, ale ve výsledku jde o rozporuplné dílo, které dost dobře neví, koho chce oslovit. Jednalo by se o výbornou exploataci, jež bulvárním způsobem těží z domácích předsudků (zkorumpovanost policie, podsvětí ovládané vládními špičkami a vykreslení menšin) a vzhlížení k západu (scottovsky dravá forma s greengrassovsko-wooovskou akcí), kdyby nešlo o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, a tak by mohlo jít o žánrově uspokojivý počin. Okázalý odkaz na I SPIT ON YOUR GRAVE dává na vědomí, že se bude operovat na bázi rape-and-revenge thrilleru. (Potenciální spoiler: rape - první část, motivace advokátky, revenge - druhá část po odtajnění motivace advokátky, Kajínek na útěku. Konec spoileru.) Jenže očekávání spojená se znalostmi žánru zde kolidují s obeznámeností se skutečným případem mírovského uprchlíka, tudíž ona část s pomstou není dostatečně uspokojující. Dalo by se polemizovat, nakolik má ona hořká pachuť po skončení odpovídat rozhořčení z vývoje demokracie po pádu totality, když i přes dobovou ukotvenost se setkáváme s řadou těžko nezáměrných anachronismů (vysílání zpráv v HD, současné mobilní telefony, notebooky či poznávací značky na automobilech), ale spíš jde o celkovou rozháranost celého projektu. Jako politický thriller by totiž film selhal, protože Marek Dobeš se sice etabluje jako žánrový znalec, ale nikoliv jako scénárista píšící sofistikovaná díla, a debutující režisér Petr Jákl nedovede vést herce, aby hráli v jedné poloze, celku dát soudržnou podobu a opodstatnit zvolené formální podstupy (rekontextualizace úvodní scény do nového významového rámce, rakurzy a tříštící se zvuková stopa, vystříhávání políček pro zdynamičtění a zběsilé sedmdesátkové zoomování i během rozhovorů) napojením na některou z postav, určitým typem myšlení či něčím podobným. Je tak jasné, co film říká, ale nemá ujasněno, komu to chce říct a proč mu to říká zrovna takovým způsobem. Navíc ty opravdu povedené exploatace slouží jako "historické dokumenty", aniž by byly explicitní v odkazování se na to, co se zrovna snaží reflektovat, a tak KAJÍNEK s odstupem času spíše poslouží jako důkaz toho, že kombinace exploatace a politického thrilleru inspirovaného skutečnými událostmi ve výsledku dost dobře nefunguje, ale dokáže blockbusterovou propagací natahat diváky do kin. (27.08.2010)