Lovná zvěř

O zbraně hromadného ničení v Iráku nešlo. A nejde o ně ani v tomto rodinném dramatu, tvářícím se jako thriller. Dlouhou oklikou, která nás nechává na vážkách, jaký žánr nakonec převáží, dochází Fair Game k banálnímu vyzdvihnutí důležitých hodnot (svoboda, rodina, Bůh) na úkor několika prohnilých lumpů v Bílém domě. Jinými slovy: Bush je zlý, Amerika dobrá. Scénář sice vychází ze skutečných událostí, ale svou povrchností budí dojem díla napsaného nepoučeným člověkem zvenčí, nikoliv „insiderem“. Vyzněním neskutečně naivní film budí jistý respekt svými režijními a hereckými kvalitami. Liman dokázal bourneovsky nervní kameru využít ve prospěch konverzačních scén, které tak působí mnohem napínavěji a závažněji, než dle obsahu sdělení skutečně jsou. Když má tu možnost, rozmáchne se trochu víc a film oživí okázalejším záběrem, který ale ve scénách z Iráku či Nigérie slouží více pro okrasu než coby nositel informace. Nejspolehlivější je Fair Game díky Wattsové a Pennovi nakonec jako drama o rozvráceném manželství. Naomi nepřehrává, Sean trochu (jinak hrát neumí). Spolu, nebo spíše bez sebe, protože rodinná idyla je vždy velmi prudce utnuta střihem na pracovní separaci, tvoří sympatickou dvojici, které budete přát, za cokoliv už bojuje, ať zvítězí. 60% Zajímavé komentáře: Isherwood, Cervenak (01.04.2011)

"Našli, rádcové moji, zbraně hromadného ničení v Iráku, našli?" ptá se znovu prezident Křoví své administrativy. "Nenašli, kurva, nenašli!", konstatuje s úšklebkem snad už po desáté administrativa. A my už po tolikém omílání dobře víme, že američtí soudruzi nevtrhli do Iráku proto, aby vypáčili ze ztuhlých Saddámových prstů první vydání Pohádek tisíce a jedné noci, nýbrž proto, aby mohlo BP spolu s Exxonem způsobit nějakou tu ekologickou katastrofku také v Perském zálivu! Od té doby, co je v Černém domě Bílá síla (nebo naopak???), nezná jejich sebemrskání hranic! A abychom duševně trpěli stejně jako oni, servírují nám to své trauma jako na běžícím pásu co možná nejnudněji a s patřičným patosem. Jako například v téhle unylé, kancelářské žvanivce! Jen se divím, že v duchu trendu posledních let "Za málo peněz spoustu dolarů" nevtrhl ještě do Iráku nějaký ten zneuznaný amatérský nadšenec a nenatočil tam na hájosmičku za pár šupů například "Záhadu Bagdádského džina" nebo "Paranormal radioactivity", abychom už konečně totálně chcípli nudou. (07.02.2011)

To neustálé pobíhání od dynamického thrilleru k línému rodinnému dramatu může někomu vadit, ale zase na druhou stranu přesně odráží rozdílnost života obou hlavních postav. A snad i proto, že se mi ta druhá, dramatičtější část filmu líbila více než první, thrillerovější. A hlavně: uchvátil mě (opět) Sean Penn. Zastínit Naomi Watts, pokud má na plátně více minut, je kousek husarský. Obecně ale jde o lehce nadprůměrnou filipiku proti vládním a vojenským zájmům v Iráku. Taková dospělejší Zelená zóna. (16.03.2011)

Opravdu fér hra. Doug Liman a jeho důraz na dynamický střih, změnu lokací doprovázenou nezvyklými pohledy kamery, dobré tempo a výborné herce z velké části vynahrazuje naprostou nepřítomnost akce. Nejdříve mě to mrzelo, protože CIA, Blízký východ a hledání pravdy v prolhaném systému si zaslouží aspoň jednu přestřelku, ale nevadí. Film využívá místo střelby a soubojů boje slovy a činy. Hlavně dvojice manželů vytváří atraktivní pohled na soudobý život v utajení. Manžel jako "hledač pravdy" a jeho manželka jako členka Ústřední zpravodajské služby, která celý život musela mlčet o své přísně tajné práci. Jejich vzájemná interakce, především po odhalení manželky, působí díky herectví Seana Penna i Naomi Watts opravdu skvěle a věrohodně. Krom toho obličej Seana Penna mi občas připomíná obličej antické sochy:). Škoda je, že půlka filmu vytváří povědomí o pozadí a teprve v druhé se začne opravdu něco dít s tím, že závěr je poměrně jasný předem. Proto pokud ale chcete zajímavější (ne)vládní konspirace s trochou akce, radši bych volil International nebo (tématicky a chronologicky navazující) Green Zone. (06.02.2011)

Ten film je těžký paradox... Na jedné straně stojí neuvěřitelně a úmorně utahaný děj, navzdory neustále se pohybující kameře naprosto absentující jakékoliv tempo a film při papírově střídmé stopáži 104 minut působí jako dvou a půl hodinovka. Na druhé straně je tu pak ale špičková režie, zajímavé téma, které mě stále znovu a znovu nakopávalo k tomu, aby se soustředil a neusnul a v neposlední řadě také špičkové herecké výkony. Je to paradoxně asi nejnudnější film, který jsem od Limana viděl, ale zároveň jeho nejzajímavější a filmařsky pravděpodobně vůbec nejvyzrálejší... A já nevím, co s ním... (01.04.2011)