Opustit Las Vegas

Myslel jsem, že můj velmi oblíbený Requiem for a Dream co se týče depresivního vyznění a samotné temné náplně dlouho nic nepřekoná. Pak ale přišel Mike Figgis (prvně jmenovaný snímek je sice novější než ten zde hodnocený, ovšem Leaving Las vegas jsem viděl až po něm) se svým neskutečným dílem, a všechny pochyby se mi v hlavě rozplynuly. Po tomto filmu jsem byl z Cageova "hrdiny" tak smutný, že jsem nad základním problémem filmu přemítal ještě další dva dny. Miluji napůl ukrytou filosofii v dramatických snímcích! Ti dva se do sebe šíleně zamilují; oba vidí v tom druhém svůj záchytný bod. Křehké články dlouhého řetězu, který je svázaný s trpkou realitou, a na jehož konci je něco jiného, něco, co ústředním postavám pomáhá přežít, se ale pomalu a jistě zpřetrhávají... Ale počkat: jak pomáhá přežít? ON jí přeci "jasně nastínil", že se rozhodl zemřít - ONA, sledujíc každý den jeho utrpení se sice s faktem smířila (?), ale stejně se k němu jako k zářivému majáku, který je z větší poloviny potopený v alkoholovém moři, neustále vrací. ON vidí každé brzké ráno její mrtvolný příchod domů po práci nejstaršího řemesla na světě... ONA první, co po otevření dveří bytu vidí, je nezvladatelně se třesoucí alkáč... Kdo z nich byl kčertu více zamilovaný? - to je zásadní otázka, která se snímku povedla na jedničku s hvězdičkou. Nejistota diváka. Dvě lidské trosky, které mají jeden druhého, naprosto smíření, a přeci s chutí bojovat. Tak proč, když sebezáchrana nakonec malinko převáží na tu správnou stranu, a dvě šíleně zamilované postavičky si konečně uvědomí svoji sobeckost, proč když je jakési řešení na dosah ruky, proč to nemohlo skončit jinak než... Skvělé drama. (21.08.2009)

Zajímavé a skvěle zahrané romantické drama o setkání dvou ztracených existencí. On se rozhodl vydat do Las Vegas se sympatickým úkolem uchlastat se k smrti. Ona si zde vydělává tím nejstarším možným řemeslem (pro nezasvěcené se jedná o prosituci). Absolutně odlišní lidé, přesto si však k sobě najdou cestu, která končí nehynoucí láskou. Celý film stojí hlavně na hereckém páru, kterému nemám co vytknout. Přesto nemůžu dát filmu větší hodnocení a je to zapříčeněné velice pomalou a utahanou režií a víceméně stereotypním příběhem, který nám ukazuje jak se postava Nicolase Cage stále více a více ničí. (06.07.2009)

Tento film mozem pozerat dookola a vzdy sa po nom citim rozbita na marne kusky, nie som schopna popadnut aspon hodinu dych a musim sa asi tri dni non stop dozadovat akychkolvek foriem lasky od svojich blizkych :D Inak by som sa od zufalstva asi zblaznila. Neuveritelne existencialny film, ktory aj ked nepijete, aj ked nemate chut spachat samovrazdu, tak budete mat po jeho vzhliadnuti pocit, ako by ste boli alkoholik a mali samovrazedne sklony. Tak neuveritelne silny snimok to je. A ja mu tlieskam, tak ako tlieskam Elisabeth a Nicolasovi. (12.04.2009)

Bez obsahu a nic neříkající blábolení nad zřejmou věcí. Nesympatické postavy v režijně nezajímavém kusu. Dovedu si představit, že to zoufání a akceptace situace někomu něco říká a pár vyřčených vět považuje za zajímavá moudra, opravdu dovedu. Ale se mnou se to totálně míjelo, ač jsem Las Vegas pouštěl s tím, že mi určitě sedne. (22.12.2014)

Po skončení filmu jsem zavřel oči a znovu jsem si v hlavě promítal, ten příběh, ty nádherná slova, který dokázala říkat Sera Benovi a Ben Seře, jejich gesta, jejich vzájemný pohledy, zněla mě v uších ta užasná hudba, která začala hrát na miliskundu přesně v ten moment, kdy měla a najednou jsem na tváři ucítil slzy, stékající z mých zavřených očí. Hrozně bych si přál vidět tenhle film v kině, ale ne moderním multikině, ale ve starým biografu s rozvrzanými dřevěnými sedačkami. Kde by bylo slyšet vrčení promítačky, která by pomalu posouvala filmový kotouč s tímhle klenotem ke svému konci. Seděl bych úplně sám uprostřed sálu v jedné ruce láhev whisky a v druhé cigáro, ze kterýho by se dým ztrácel ve světle obrázků cestujících z promítačky na plátno. Seděl bych tam bez hnutí a tiše si prožíval svůj soukromý očistec duše. (28.06.2009)