Škola princů

Vánoční výplň, nic jiného. Škoda, že ty moderní pohádky o princeznách a princích vypadají jako přes kopírák. Akorát se tam objevují jiné postavy. Matouš Ruml je docela sympaťák, pokud tedy nehraje zrovna nějakého blba. Nápad se školou princů je zajímavý a originální, ale to je tak všechno. Celá pohádka se táhne jak žvýkačka. Díky bohu, že se k ní člověk nemůže přilepit. (31.12.2011)

"V pokladně máme jen jeden měšec a ten se třese strachy, že ho najdeme." Na pohádky jsem již poněkud přerostlý, na prince jsem si nehrál v žádném věku a do Školy princů bych nechodil, ani kdybych se musel zbavit veškeré modré krve v žilách. V tomto případě se naštěstí povedlo několik vtípků, ale celkově mě to slibování princezny a stud feudálů za svůj původ nijak zvlášť nezaujalo. (18.04.2016)

Hned na začátku musím zmínit, že se mi velmi líbila Sarah Hlaváčová - pro mě dosud neobjevená herečka. Škoda. Jak jsem se díval ani od této pohádky toho neodehrála velmi. Přitom je talentovaná a nesmírně sympatická. A i ona má lví podíl na tom, že se jedná o romantičtější pohádku než je běžné. Vždyť jen ta nesmělost mezi princem a princeznou je roztomilá. Holt Matouš Ruml je také oblíbeným pohádkovým hercem, v současnosti hraje v každé druhé. A pokud můžu soudit - princezna je jedna z nejsympatičtějších, co jsem kdy viděl - JEDNA z nejsympatičtějších. Následně oceňuji loupežníky a jejich zvířecí zvuky, divákům měli za úkol zprostředkovat především zábavu a to se jim povedlo. Především Radomil Uhlíř, který je častým hostem v pohádkách a stejně často v nich hraje i naprosté hlupáky. Bohužel loni zemřel. Také je zajímavé vidět v kladné roli pana Navrátila, to se často nestává - myslím v rámci příběhů či hlavně pohádek. Trochu nelogicky ale působí, že se princezna hlásí do školy těsně před rozdáním vysvědčení. A ještě zajímavější je, že princ hraný P. Děrgelem přišel o princeznu, přesto se při souboji prince s princeznou usmívá, což jde proti jeho povaze. Opravdu se jedná o čistě romantickou záležitost, žádné kouzla, souboje s draky apod. A možná právě proto nebo navzdory tomu, kdo ví, se jedná o pohádku, která se jistě nezapíše do srdcí milionů diváku, ale rozhodně je to mile strávených dva a sedmdesát minut. (03.01.2020)

Jediným příjemným překvapením je Matouš Ruml. Haváčová mluví příšerně - to už dnes není pro herce nutné umět pracovat s češtinou? - a navíc působí spíš jako pradlena, kostým nekostým. Dialogy jsou vůbec jakoby odposlouchané z ulice, čekala jsem, kdy se princ s princeznou začnou oslovovat voevoe. Ani za mák poezie - tu tady obstarává jedině Křivoklát. (26.12.2010)

Tak předně princezna je herecky naprosto, ale naprosto tragická – stručně řečeno jen tupě odříkává scénář, herectví v tom opravdu není. Její výrazy „no“ či „jo“ v tom nehereckém podání působí opravdu tragicky. Dále nechápu, proč se značná část pohádky musí odehrávat v temných prostorách kde skoro ani není hercům vidět do tváře. Že by na honosné zámky nebylo dost financí? Soudě dle mizerného množství účinkujících na tom asi něco bude. A ač jsem v dané době nežil, nepředpokládám, že loupežníci svého vůdce oslovovali „šéfe“ :-) (23.12.2017)