Bojovník

Debutující scenárista Kurt Sutter dává originalitě hned v prvním kole tvrdé K.O. (Vše podstatné je vlastně prozrazeno již v úvodních titulcích, z nichž není těžké odtušit, že Whitakerovi připadne důležitější role než Rachel McAdams, pročež jen čekáte, kdy se objeví na scéně a zda doopravdy bude hrát tu roli, která by mu logicky měla připadnout.) Po úvodním dějovém zvratu, který je prozrazen v traileru, následuje učebnicový příběh o vykoupení a druhé šanci. Protagonista musí nejprve padnout na dno, aby se mohl znovu postavit na nohy, najít vnitřní rovnováhu a utkat se s antagonistou. Dílčí úspěchy ve sportovní linii jsou tlumeny neúspěchy v linii vztahové (odcizující se dcera), takže hrdina má stále co řešit a divák je stále „zaháčkován“. Od prvního Rockyho se Bojovník liší pouze tím, že vzestup boxera, který nebojuje o srdce své milé, ale o důvěru dcery, začíná až poté, co se z bohatého stane chudým. Jestli tím chtěl Sutter, jenž sám pochází z chudé rodiny, sdělit, že opravdoví boxeři nebojují kvůli slávě, ale z lásky ke sportu, není jednoznačné. Billy se totiž očividně nehodlá spokojit s tím, že by měl po zbytek života trénovat kluky z chudinských čtvrtí. Stejně málo kritický je film vůči sebedestruktivní povaze bojových sportů (nejen ve srovnání se Zuřícím býkem nebo nedávným Honem na lišku). Zápasy jsou sice díky reportážně dotěrné kameře a naturalistickému herectví Jakea Gyllenhaala nepříjemně kontaktní, ale ve výsledku přinášejí hlavně katarzi, nikoliv bolest. Aneb jednou bojovník, navždy bojovník. Plně chápu a uznávám existenci podobných sebeaktualizačních a sebepotvrzujících melodramat, zvlášť když nejsou urážlivě hloupá a řemeslně ani vypravěčsky jim nelze nic moc vytknout, zároveň si ale říkám, k čemu jinému je v dlouhodobější perspektivě dobrá další variace téhož tématu a téhož schématu, než k tomu, aby pár hercům vynesla nominaci na Oscara. Zvlášť u odměřeného Whitakera, který začíná hrát podobná zosobnění stáří a moudrosti jako Clint Eastwood (jehož Million Dollar Baby nabízí mnohem méně samoúčelný dějový zvrat), by mi ani nevadilo, kdyby nezůstalo jen u nominace. Gyllenhaal se o nějakou cenu chvílemi snaží až moc. Jako ostatně celý film. 60% (22.07.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)

Klasická boxérska dráma s vynikajúcim Gyllenhaalom, ktorý v nasledujúcich rokoch bude iste častým adeptom na Oscara. Sympaticky mu sekundoval vždy dobrý Whitaker. Príbehovo zaujímavé, hoci predvídateľné. Jediným malým negatívom filmu bola polodementne sa správajúca dcéra. A oficiálne zbankrotovaný raper 50 cent ma nikdy nepresvedčí, že je hercom. (20.09.2015)

Že já a Antoine Fuqua kráčíme po jiných cestách je mi s každým dalším jeho filmem jasnější a jasnější, ale byla jsem zvědavá, jaká bude ta Sutterova filmová prvotina, protože jeho seriálovou práci z velké části miluji, ale taky trochu nenávidím. A ukázalo se, že Southpaw je na můj vkus až moc prvotina a jen velmi málo zajímavý film. Jakeova fyzičnost je opravdu krásně děsivá, ale mám dojem, že ani na prostoru dvou hodin nezvládl předvést uspokojivý duševní vývoj svojí postavy. Ale aspoň ještě desetkrát víc jsem byla zklamaná z napsání té dcery, protože veškeré změny jejího chování extrémně šustily papírem a příručkami o vypointovaném dramatickém psaní. Ona měla být druhá hlavní postava filmu, ale protože si chlapci z nějakého důvodu rozhodli přidat do rodinného psychologického dramatu ještě klasický předvídatelný sportovní film o ztroskotanci, co trénuje, aby se vrátil na výsluní, tak se vyloženě ztratila mezi balastem. Když chlapci při velkém finále stříhali do souboje statické záběry, jak s Naomie Harris děvče sedí v tmavé místnosti, kouká na televizi a vykřikuje: "Ne, ne, on mu ubližuje!", tak jsem se skoro styděla, jestli ji vážně nešlo namontovat do dění alespoň trochu lépe a organičtěji. (05.08.2018)

Já to vnímala asi jak je to napsané v komentáři od Aarona. Tudíž bych se jen opakovala, ale za to, co předvedl Jake Gyllenhaal musím přihodit jednu hvězdu. Vážně někdy nechápu, co je herec pro svojí roli podstoupit a tady klobouk dolů. A ještě jedna malá bodka. Jak Jeremy Renner tak Bradley Cooper by rozhodně nebyli také špatnou volbou. Docela dobře si je v té roli dovedu představit. (08.02.2019)