Ztracená brána

DÍL PRVNÍ - CITÁT - Tak ono se to vrátilo?........ Příběh je situován o čtyři roky později, než události v Podlažicích, které Jiří Strach nazval Ďáblova lest. Šímová, Sumara a Runa jsou zpět a řeší podivnou vraždu v pražském podzemí, kde pachatel zanechal nakreslenu Davidovu hvězdu hned nad mrtvolou muže, kterého polil H2SO4. CITÁT - Ono to není tak lehké, chytit pachatele. To není jak v televizi a někdy to má i tři díly......... Zatím se to dobře rozjelo. Další záhada je na světě. Vlas i rostlina, které nejsou z našeho světa, podivné hvězdy a zednáři. CITÁT - No, tak jdem na panáka, ne?....... DÍL DRUHÝ - CITÁT - Studenti tleskali, když mě policie odváděla.......... Dvojka skoro zavání mimozemšťanama nebo alternativním vesmírem. Je to napínavé, poučné a zajímavé. CITÁT - Sedm jich proniklo do mého světa. Sedm jich zahyne....... Zatím ještě není nic vyřešeno. Některé stopy jsou slepé a je už i několik pachatelů. A přibylo pár mrtvol. DÍL TŘETÍ - CITÁT - Vy mě máte asi hodně rád, Sumaro........ Třetí část je akčnější, mystičtější a navíc má velmi povedený konec. Je to úspěšné pokračování Ďábelské lsti. Osobně se mi líbí, že se to odehrává v Praze. CITÁT - Taky bych si dal panáka, vole...... (22.12.2014)

Ach jo, zase to kazí pointa...... (SPOILER) ......... Pár Zednářů odhalilo tajemství posmrtné brány, a proto musí zemřít. Podle všeho ale jen díky tomu, že ji otevřeli. Jeden by teda čekal, že když na to přišlo jen pár lidí (navíc akademiků), bude to tajemství zatraceně těžko odhalitelný a ona brána na nějakým hodně nepřístupným a zastrčeným místě. Jenže kdepak, ona je ve středu Prahy, na v podstatě komukoli přístupném místě. Strážce brány by tak měl pořád co dělat, páč by mu tam furt někdo lez a podzemí by už muselo být narvaný mrtvolama. Nebo Topferův žid, jenž má neskutečně hravou povahu a místo aby ve chvíli, kdy umírá, sdělil Trojanovi skutečné místo brány, raději mu dá zašifrovanou hádanku. A tak dál, koukám, že většinu z toho jste tu už stejně vypsali........ (KONEC SPOILERU) .........Pak jsou tady detaily z jiného soudku, jako Trojan, jehož postava, zdá se, ví naprosto všechno na světě (přesto dokáže svého vědátora hrát poutavě, což se dá brát za triumf herectví) a Dvořák, jenž zpochybňuje všechny vědátorovy důkazy, přestože cajty vždy navedou správným směrem. Nebo technické nedostatky, jako elektronické hodiny při prvním Dvořákově vstupu na Finanční ouřad, jež ukazují půl sedmé, kdežto při následné debatě je teprve půl druhé. Na druhou stranu potěší pár dobrých hlášek, které to celé potřebně koření, ačkoli třeba ta o vybírání stováka za každé sprosté slovo je vyždímána do nejsuššího sucha. Taky je mně naprosto jasný, že kdyby to natočili třeba Rumuni, určitě bych tomu nevěnoval tři a půl hodiny svého života. Takhle jsem na to koukal docela s chutí (konzistentně nepoutavější je druhý díl), teda až na tu pointu. Ach jo. 60 - 75%, pointa 0% (14.10.2012)

3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. (13.01.2016)

Mohlo to být za plný počet. Kdyby tomu nechybělo vyvrcholení, klidně bych tomu dal pět hvězd. Nevím, jestli je to tak i v předloze, každopádně stejně jako v případě všech epizod seriálu Strážce duší, mi to přijde trapné. Arnošt Vašíček zřejmě neumí konce. Každopádně to bylo lepší než předchozí triptych, Ďáblova lest. Chemie mezi Aňou Geislerovou a Jiřím Dvořákem byla vážně neuvěřitelná, a vůbec by mi nevadil seriál s jejich postavami, protože jim to vážně jde. Jednak k sobě perfektně pásli, jednak mě hodně bavila jejich sázka sprostých slov, a líbilo se mi, že nevyšuměla do ztracena. Kromě neuspokojivého (alespoň pro mě) zakončení samotného hlavního příběhu byly snad všechny minizápletky dořešeny, což u českého filmu není obvyklé. Resp. většinou nejsou obvyklé ani minizápletky. Každopádně by to chtělo, aby Jiří Strach dostal kvalitní scénář a hodně peněz a naše kinematografie by mohla mít mnohem veselejší bilanci. Zatím totiž ty nejlepší kousky natočil pro televizi. (20.11.2013)

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)