Ztracená brána

3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. (13.01.2016)

Ta analogie s Šifrou mistra Leonadra a Andělé a Démoni je zajímavě sympatická. Volné pokračování, které je lepší než první film (série), konflikt mezi vědou a vírou (byť v případě Ztracené brány méně výrazný než v A&D), plno odkazů na historické reálie. Napínavé, komplikované, skvěle provázané. A ty některé drobné nedostatky lze hravě odpustit. (11.09.2015)

Neuvěřitelná snůška klišé o zednářích a "židovské tematice", člověk by přímo řekl nálož antisemitských klišé (boháč Samuel Goldstein, rabín, který je zároveň členem zednářské lože - tedy židozednářské spiknutí, pokud pomineme "vtip", kdy rabín říká svému sekretáři, že není bohatej na to, aby zaplatil doporučenou zásilku), nemluvě o dalších pitomostech, která pronáší "historik" hraný Ivanem Trojanem. (21.08.2018)

1. a 2. díl Kopance ve scénáři, typická vašíčkovská mystéria prodávaná se slevou v myšlenkovém supermarketu, místy chabé dialogy (postava rabi Töpfera slepená z anekdot), rozčilující oslí můstky a díry v logice i motivaci, které u žánrovky rozčilují. Vašíčkovy předlohy mají obecně ten problém, že se soustředí na konspirační teorie a odkazování k vnějšímu světu, zatímco uvnitř zeje jenom chaos a prázdnota doslovnosti. Ač scénář nepochází z jeho dílny, tenhle "blbštajnův" syndrom tam pořád cítím... Navíc: 70 minut trvá expozice a slepá dějová ulice (okatá), dalších 70 se vleče ospale k náznaku mystéria, které ale ve světě bulvarizovaných záhad zavání zase nějakým průšvihem "ne z tohoto světa". Strach může dělat cokoli (vést civilně herce, sem tam si vyhrát s vizuálem, držet jakýs takýs rytmus), ale detektivka, kde během prvních deseti minut vystupuje imbecil, který nepozná chlapa v drahém obleku od bezdomovce z Hlaváku a dvojice "takyokultních" detektivů, kterou povolá vyšetřovatel na základě špatně nakreslené Davidovy hvězdy, prostě může vypadat nadprůměrně opravdu jen v okresním přeboru. Ruku na srdce, tenhle žánr je tu zakletý a ztracený. 3. díl Logické díry už radši ani nebudu vypočítávat, jediné řešení je přestat ptát se, proč postavy jednají tak, jak jednají. Rozuzlení přineslo přesně to, co jsem čekal, jakousi švejkovskou verzi zednářství, v níž utajení stoupenci učení popíjejí pivo v hostincích, zatímco v odemčených domovech se jim válí insignie a bytosti z druhé strany brány se chovají jako James Bond křížený s agentem WC40. Těch pitomostí je tam moc i na novodobý Malý pitaval z velkého města. Jako mysteriózní detektivka o "středu myšlenky" (něco mezi telepatií a duchovní kontrarozvědkou) je tohle vážně praštěné chrámovým ochozem. Jen doufám, že to nebude pokračovat dílem, v němž se prostý český religionista změní na duchovního guru čtoucího myšlenky zbytku společnosti. Už takhle se mi z té pravdivě řečené lži nebo lživě řečené pravdy zatmívá před očima. Možná by z druhé strany brány bylo na čase povolat nějakého dramaturga. Třeba by se pak nějak vyřešil i filozofický problém, zda může fungovat seriózně se tvářící mystérium s poněkud fraškovitým pojetím žánru. A zda má cenu na 210 minut točit detektivku s největším počtem mylných zatčení v dějinách kriminalistiky. (05.10.2012)

Mílý Jirko Strachu, vím, že to tady čteš (omlouvám se za tykání), a tak čti. Samotný nápad je perfektní. Zednářství je celkem neokoukané téma, dostatečně mysteriozní, přitažlivé a na druhou stranu dává dostatečný prostor pro vlastní inovaci v mezích filmového umění. Výběr herců je pak veliká přednost celé série. Bezchybný Trojan, sympatická dvojka vyšetřovatelů, skvostná zednářské lóže a Matěj Hádek, jehož postava je zcela zbytečná, ale na druhou stranu bych mu dal přes držku už v prvním díle. Rozdělení příběhu do třech dílů bylo tak akorát. Co mně ale vadilo nejvíc, byl scénář. Ať už se jedná o logické kiksy (Proč se Trojan snažil infiltrovat k zednářům, když se v zápětí producíruje s kriminálkou na místě činu?, proč Langmajer nespočítal kulky z místa činu?, co vlastně celá kontrarozvědka věděla a dělala?, je normální, aby se ústřední dvojice vyšetřovatelů v závěru spokojila s Trojanovým vysvětlením, že v rotundě nic nenašel a nešli se tam ani podívat?, kdo střílel na Langmajera?, a to jsou v Praze všechny vstupy z domů do podzemí otevřené, včetně rotundy?, dobře ukryté bílé rukavice znamená první otevřený šuplík nahoře?), tak hlavně o věci, které byly naprosto zbytečné a přiznám se, rozčilovaly mě. To musí policajti z kriminálky ve službě chlastat a hned nato řídit auta? Stokoruna za sprostá slova je taky zcela zbytečná, hlavně když je ve filmu několik momentů, kdy toto pravidlo neplatí - viz. poslední scéna z filmu, kdy Geislerová slovo "vole" po Dvořákovi zopakuje, ale stovku si klidně nechá. Stejně tak nereálné chování ústřední dvojice, kdy v podstatě bez jakéhokoliv vedení a začlenění se do policejního systému pořádají manévry přes půlku Prahy. Také mi trochu vadila "nedotknutelnost církve", kde se mohl v rámci zápletky vyklubat nějaký hajzlík (máš u mě stovku). To je ale věc Tvé víry a tož přimhouřím oko. Podtrženo, sečteno, jsem se ale i tak perfektně bavil, na každý další díl jsem se téměř třásl a konec mě také celkem potěšil. Rozhodně palec nahoru a klidně toč podobné věci dál, protože jsi tady asi jediný, kdo si na ně nejenom troufne, ale hlavně je natočí s přehledem a tak, aby zaujaly. Pěkný den. (24.09.2012)