Rivalové

Rozhodně nepatřím k těm, co jsou schopni uvalit poslední prachy za jakousi tu WC, kde v nějakém předraženém kempu vykouknou na dvě hodiny ze svého smradlavého stanu, divoce vykašlou olovo z výfukových plynů, asi tak sedmdesátkrát smýknou při zvuku "vrrrrrrrn" prudce hlavou zleva doprava, když se kolem nich mihne hnusné auto s reklamou na šprcky, a posléze si sbalí svých pět švestek, aby se doma podívali na internet, který z těch přeplacených, zbytečných a arogantních kokotů to tentokrát vyhrál! Ač jsem byl k tomuto filmu oprávněně skeptický, musím konstatovat, že se dá u těch formulí kupodivu i bavit, pokud se k tomu řvoucímu míhání přichomejtne i nějaký ten slušný herec (A ne, nemyslím Homosworta, ten byl stejně gay, jako všude jinde!). Osud byl k Nikimu opravdu milostivý. Když mu totiž po té grilovačce přišili kus vlastní prdele na xicht, je z něj opravdový sympaťák, jen si musí sem tam oholit čelo a nechat vyhladit celulitidu. Před tou nehůdkou byl strašná tlama! No, na Monzu nepojedu ani příští rok, místo toho ale zvažuji, že si raději skáknu zalyžovat do Grenoblu, kde je prý taky občas k vidění, jak se nějaký Švec rozmrdá na hadry, a jeden si při tom i zasportuje. (30.12.2013)

Je pouze náhodou, že Ron Howard předvedl nejsuverénnější výkon své kariéry nikoli v Hollywoodu (který by jistě nepřipustil tolik bradavek a kostí trčících z pochroumaných závodníků), nýbrž v nezávislé produkci několika menších studií? Rivalové nejsou bezchybní. Prozření obou hrdinů vytušíte s předstihem mnoha okruhů, ženské postavy jsou pasivní a pro okrasu, některé „hluboké“ dialogy jen vyplňují ticho a snaze o dvě stejně hodnotné charakterové studie škodí, že si Morgan dal výrazně víc práce se zlidštěním monstra („hororové“ záběry zmrzačené tváře jsou na hraně vkusnosti) než se zmoudřením playboye. Přesto právě zdvojení vypravěčů a vytěžování napětí z jejich v zásadě přátelské rivality (skutečný záporák chybí) představuje hlavní tahák jinak veskrze dobrého, ale nikoli výjimečného filmu. Dvě výrazné postavy jsou zárukou dostatku dramatického materiálu po celé dvě hodiny a na konci budete mít s velkou pravděpodobností ještě chuť na přídavek. Morgan nabízí dostatek informací o organizaci závodů v 70. letech, aby byl v obraze i člověk formulemi netknutý a zároveň si dává velký pozor, aby nenaštval ani fanoušky Hunta, ani fanoušky Laudy. Oproti podobně strukturované Plačící pěsti, jejíž finále budí mnohonásobně ambivalentnější pocity (neboť jde o život), u mne opatrné lavírování Rivalů způsobilo lhostejnost, kdo vyhraje, a tedy celkové ochabnutí zájmu o dění na plátně během závěrečném aktu. Skutečnosti, že každý nakonec svým způsobem vyhraje, Rivalové zřejmě vděčí za kromobyčejnou popularitu. Klíčovým faktorem bude ale nepochybně také řemeslná preciznost, díky níž vnímáte závodní sekvence, vytuněné parádně ohuleným zvukem a fetišistickými detaily různých strojových součástek, všemi smysly. Stejně imerzivní jako konzolové závodní hry to ještě není, mnoho však už nechybí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, xxmartinxx, Aelita, da.silva (11.10.2013)

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)

Životopisný, sportovní film, který je pojat z docela jiné perspektivy. Zažité předpoklady a ty běžné věci, které byste od životopisného a/nebo sportovního filmu čekali, jsou upozaděny a to ve zdejším podání hraje jen ku prospěchu věci. Vývoj charakterů se nezaměřuje na vzestup, ale na dynamickou oscilaci kolem vrcholu - doslova na rivalitu. Co to znamená, dát něčemu maximum, co to znamená být dohnán na kraj svých možností, co můžeme nazývat zdravou konkurencí? Něco o těchto věcech vím, tak mohu říct, že tento film o vrcholovém sportu vypovídá velice pěkně, ctnostně a pravdivě. V neposlední řadě Ron Howard myslí i na formulemi nepolíbené diváky, když souboj mužů stylizuje do známého konceptu machr versus geek, přičemž výsledek inteligentně stočí tak, aby oba vyzněli jako alfa samci. 8/10 (28.12.2013)

V tomto díle se dělí "film" od opravdového filmu ... Tohle je prostě ... neuvěřitelnej skvost. Zvlášť pro nadšence závodů, pro chlapy, kteří prostě ten adrenalin a soutěživost mají v krvi od přírody. Úžasná věc, ve všech aspektech. Skvělý scény, dialogy, rozdílnost povah závodníků ... Vlastně celý jejich osud jako by psala nějaká vyšší moc. Je jasné, že tam bylohodně přidáno, ale třeba celkový bodový výsledek sezóny 1976 je faktem a to, jak to dopadlo asi nikdo nečekal ... Rivalové opravdu, opravdu až na dřeň ... !! A přitom nakonec došlo k tomu, co každý chlap má v sobě, že největšího nepřítele a rivala ve skrytu duše jistým způsobem obdivuje, závidí mu, cítí s ním a nakonec se někdy stanou přáteli. Scény z nemocnice, mávnutí ruky při posledním závodu v Japonsku a spousta jiných scén mi valily slzy do očí ... Vlastně od chvíle, kdy se začaly snímat závody jako celky, asi polovina filmu ... nabral děj energický, adrenalinový, ale i mega-emocionální rozměr a já pořád brečel... :-) . Technicky,herecky ani jinak nejde tomu filmu vytknout vůbec nic. Vybroušený diamant, který psal sám život. Závěrečné dokumentární záběry obou závodníků tomu dodaly ještě naprostou třešeň na dortu ... (29.12.2013)