Vrah přichází v noci

Nejpříznačnější pro tenhle film je pro mne jeřábový záběr obeplouvající Vincenzův dům: Když začal, očekával jsem, že půjde o další z ukázek virtuózního vedení kamery, jakou je třeba slavný kamerový oblet domu v Tenebre, ale ouha - záběr je velmi brzy utnut a nic výjimečného se před divákem neodehraje. Vrah přichází v noci je snímkem, kterým Argento odpovídal na fanouškovské žadonění o další giallo ve stylu Tmavě červené a v první půlhodině to kupodivu opravdu vypadá, že režisér bude schopen zadání vyplnit - scény ve vrahově domě, ve vlaku a na parkovišti u nádraží jsou natolik inscenačně důmyslné (a skvěle nasvícené), že se jim - ve spojení s opět skvělou hudbou od Goblinů - daří vytvářet onen znepokojivý pocit, že prostředí, v němž se postavy pohybují, je permanentně ohrožuje, s obdobnou intenzitou jako v Argentových nejlepších dílech. Další vývoj je však spíše zklamáním - nejen proto, že se v něm Argento snaží klást větší důraz na klasické vyprávění, což mu nikdo příliš nešlo, ale bohužel pak film ztratí i kus původní stylistické bohatosti. Vynikající "kobercová" scéna a závěrečná likvidace vraha (byť odhalení jeho motivací patří k nejpitomějším momentům Argentovy filmografie) mne přesto nutí Non ho sonno trochu nadržovat a vytáhnout jej na nadprůměrné hodnocení. Být to Argentův poslední film, mohli by jeho fanoušci být dnes spokojení, že se mistr rozloučil se svým řemeslem důstojně. (27.04.2013)

Giallo žije. Argento mne nezklamal ani v novém miléniu. Kriminální příběh proložený nekompromisně brutálními scénami vražd a výborným soundtrackem od Goblinů. Trošku se vytratila ona těžko definovatelná atmosféra temné hrůzy klasického "žlutého žánru", ale to je asi tak všechno, co mi u Sleepless chybělo. Možná i proto, že už mám přece jen nakoukáno a znám pranýřované "nešvary" nejen Argentovy tvorby ale obecně gialla jako celku od pouze mnohdy načrtnutého příběhu až k nedokonale promyšleným vraždám, kde maniak vraždí prakticky kdykoliv a kdekoliv, neviděn, nepoznán. A vůbec mi to nevadí. Vrah přichází v noci se za tuto hranici mé tolerance ale přece jen lehce posune, a to díky závěrečnému rozuzlení a odhalení vrahovy identity. Ale opravdu jen lehce, čtyři. (22.07.2015)

Špatně promyšlené giallo s logickými dírami, tak to tu ještě nebylo. A zrovna od mistra na slovo vzatého, Daria Argenta. Já se teda přiznám, že ač jsem se v příběhu po celou dobu dost statečně orientoval, v tradiční závěrečné hře na pravdu jsem to občas nepobíral, ale ani to mi nebrání v úsudku, že to už od začátku, kdy se vrah náhle objevil v jedoucím vlaku, aby tam zlikvidoval svou obět', o které ale nemohl vědět, že je zrovna v tom vlaku; no zkrátka, komplexně náročnější příběh měl zakrýt logické nedostatky, ale nepovedlo se. Každopádně není to jinak vůbec špatný film a rozhodně žádná sranda. Sranda vypadá trochu jinak, viz. místní diskuze. :-) 50% (25.02.2012)

Sympatické giallo má nejnapínavější úvod, kdy zoufalá prostitutka prchá od muže spojeného s dávnými vraždami. Sice jsem nějak nepobral, jak se dostal do jedoucího vlaku, ale výsledek jeho pomsty byl krvavě brutální. Scéna, kdy přítelkyně zavražděné vychází svižně z nádražní budovy do nočního deště, připomene úvod ze Suspirie. Max von Sydow exceluje v roli bývalého komisaře. A pak už autoři vodí diváka za nos, aby si tipoval, kdo je vrah. Vraždy jsou vesměs drsnější, nejbrutálnější je použití hudebního nástroje a rozmlácení obličeje o zeď. Závěrečná střelba je rovněž šťavnatá. Interiéry starých domů připomenou 70. léta, kdy si v podobných italské filmy libovaly. A samotnou kapitolou je opět skvělý Goblin... Dnes bych váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec ale původní hodnocení ponechám. (11.05.2023)

Maximálne prepísknutá stopáž a retardované správanie postáv odsúdili tento snímok tam kam patrí. Ja tomu Argentovi snáď nikdy neprídem na chuť. On tým svojím primitívnym scenárom buď úplne podceňuje chápanie diváka, alebo sa zasekol v časovej slučke 80' rokov, kedy všetci bez problémov dokázali akceptovať bezhraničnú hlúposť - 40% (18.05.2016)