Policajt nebo rošťák

„Komisár Bertrand brutálne zastrelený na Grande Corniche” • Na jednej strane tu mám policajta Stanislasa Borowitza, ako zároveň povedzme i divízneho komisára, a zase na strane druhej tiež i akéhosi, akože Taliana Antonia Ceruttiho, pričom sa vskutku variže stále úplne jednalo len o jednu a tú istú osobu, keď v druhom prípade pracovala najmä v akomsi prestrojení za darebáka či násilníka, a to teda konkrétne niekde medzi skorumpovanými policajtmi, ako bol mimochodom zrejme nielen iba tento surovou metódou »popravený pán« + dvomi gangmi, ktoré by rozhodne najradšej poštval samých proti sebe, o čo sa akosi neustále len usiloval, až sa obidva prechody medzi «zákonom & zločinom»; automaticky stávali sami o sebe pomerne dosť zaujímavými = kriminálny titul: Policajti a lupiči; s mimoriadne charizmatickým francúzskym predstaviteľom Jeanom-Paulom Belmondom v hlavnej [dvoj]role, kedy sa zväčša naplno realizoval v tej druhej variácii, ako už máva vo zvyku. • Rovnako som si taktiež býval veľmi dobre vedomým aj akýchsi občasnejších »scenáristických lapsusov« počas sledovania tohto svižného, a na moje počudovanie aj celkom rozsiahleho titulu, odohrávajúceho sa vo francúzskom slnečnom [veľko]meste v Nice, ležiacom na Azúrovom pobreží oproti malej dedine menom Ružomberok [odkiaľ ale našťastie ani nijako extra zvlášť zase nepochádzam], a k tomu i s nemenej väčším množstvom naozaj divokých a nápaditých sekvencií, až som takmer pomaly ani nestíhal im všetkým venovať i svoju náležitú pozornosť, tak som bol práve týmto Lautnerovým poňatím skutočne ohromeným, že s naprosto čírou radosťou si teraz rád zatlieskam, aby som tým v podstate vyjadril moju celkovú spokojnosť, s ktorou určite nemôžem byť nespokojným. • A s vysokou pravdepodobnosťou vrelo každému iba odporúčam, kto by chcel mať čo dočinenia s daným m-o-n-s-t-r-e   s-a-c-r-é[om]; apropo: kompozícia obrazu v podaní Henriho Decaëa, tvorila minimálne takých 60-70% celkového úspechu v rámci celkového ponímania, a skúste si následne spočítať, koľko[krát] vlastne spolupracoval s toť prítomným Bébelom? (09.03.2024)

Belmondo opět předvádí svoji kreaci poldy, který předpisy studuje jen proto, aby věděl, co porušit. V Dobrodruhovi se mi ta poloha dosti hnusila, v Lautnerově filmu (a to má stejné scénáristy) mi je podstatně sympatištější. Stačilo málo - místo pravačky, levačky a bouchačky neváhá vjíždět auťáky do domů, svlékat zločince do naha na veřejných místech, podpalovat bary, převléknout se do smokingu ve stanu, splachovat drogy a ohánět se přitom sarkastickými bonmoty snad ještě zručněji než zbraněmi. Nic nevyšetřuje a film se nám to ani nesnaří namluvit - prostě s uměleckým zápalem, nefalšovanou radostí a grácií originálně terorizuje mafiány z Nice. +++++ Když je třeba, Lautner dokáže i usadit rozvernou náladu filmu a přejít ke zlověstnější, byť ne vyloženě zlověstné poloze, když nechává na scénu vstoupit protivníky-inspektory Raye a Massarda. Pomůže si jazzem (skvěle vybraným), stop-záběry, úsporností pohybů inspektorů a zmizením či omezeném mluveného slova. Funguje mu to. Zvlášť v úvodní sekvenci s neony Printanie, v níž navíc užívá dělený obraz a krátké statické záběry na zavražděná tělaz různých úhlů, postupně se zaměřující na detaily rukou. Umí, když se snaží. +++++ Bohužel však přece jen chybí nosnější fabule, originalita obtěžování se postupem času zmenšuje a únos Borowitzovy-Belmondovy dcery je nejen očekávaný, působí jako monstr klišé a scénaristická bezradnost v jednom. Čímž nechci říct, že by dcera ve filmu vůbec být neměla :) Silné ***. (07.10.2014)

Jean-Paul si pravdepodobne vytrhol jednu celoživotnú postavu šarmantného darebáka a žil s ňou desiatky rokov. Čiže nech sa snaží, kto sa snaží, všetko mu vychádza, nikto ho neprekukne, ide si za svojim a vždy to dosiahne. Venovať sa teda detektívnej linke je z cesty a dôležitejšie budú fóry a režijná dynamika. Väčšina z toho v zásade funguje, akurát som z takýchto fopá trilerov prepozeraný a vychutnávam si to len z takej tej podvedomej roviny, kde nevnímam každú súvislosť, pretože keby som tak činil, dal by som takýmto veciam asi zbohom. (21.12.2014)

"Časy jsou zlé, Kamile..." Tak zní slova Jeana-Paula Belmonda alias Antonia Ceruttiho alias divizního komisaře Borowitze. Policajt nebo rošťák je můj nejoblíbenější film s Belmondem, který si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí. Georges Lautner byl výborný režisér. Není tu jediné hluché místo. Skvělý scénář s geniálními hláškami (Michel Audiard), akční scény, ikonická hudba Philippeho Sardeho a především mimořádné herecké výkony; úchvatná Marie Laforet a samozřejmě vždy dokonalí Michel Beaune, Michel Galabru či Charles Gérard. Legendárním záporákem zůstává Claude Brosset v roli "tlusťocha" Achilleho. Samotný Belmondo pak předvádí svůj dost možná nejlepší výkon. Policajt nebo rošťák si zaslouží to nejlepší hodnocení, protože je jak nestárnoucím klenotem francouzské kinematografie, tak hlavně proto, že je v něm všechno to, co se v dnešních filmech už jen tak nevidí. (15.10.2016)

Belmondo nepatrí medzi mojich obľúbencov o čom svedčí aj to, že iba trom filmom som dal štyri hviezdičky (Na konci s dychom, Profesionál a Zviera). A ostane to tak aj naďalej, i keď som nejaký čas skúšal štyri hviezdičky. Tento film nie je žiadnym skvostom nad ktorým ochkajú filmoví kritici. Má ale jeden veľký tromf - chce diváka pobaviť a darí sa mu to skvelo. Nič viac však nemôžeme od Bebela Borowitza, ktorý je v skvelej forme, chcieť. Zaujímavé je, že tri mnou cenené filmy nakrútil v rozmedzí štyroch rokov. (06.10.2018)