Případ pro exorcistu

"Jestli ještě jednou na mě zvedneš prst a nebo cokoliv jinýho, tak ti ho narvu do prdele i s tou tvou kropenkou, je ti to jasný?!"                                                                                                                                                                                    Musím přiznat, že si mnu ruce! Detetivky jsou můj oblíbený žánr. A tady tleskám!! Příběh je logický, nejsou v něm žádné nesmysly, postavy jsou živé, mluví současnou řečí, neplácají. Venkovský buran se chová a mluví jako primitiv, kterýmu jede mozek na pivo, akademici se vyjadřují jako na úrovni, vyšetující mezi sebou kommunikují přirozeně. Netuším, kdo psal dialogy, zda Petr Jarchovský nebo Michal Sýkora, každopádně jsou napsané trefně Velké sympatie si zjískala hlavní vyšetřující Klára Melíšková. Případ se rozkývá postupně, každý díl je samostatně uzavřenou kapitolou, navazují plynule. Poslední díl shledávám jako mírně slabší. Příslib byl větší než rozuzlení, pecka nakonec se bohužel nekonala. I tak lepší průměr. Bavila jsem se. (12.01.2015)

Řádka stylových replik pro Krobota patří k tomu nejpovedenějšímu, Majer velké +, Melíškové v detektivní roli nevěřím ani s nadsázkou, přestože její přínos pro lidský rozměr příběhu je enormní, spojenectví režiséra a skladatele je pak spíše soukromým spiklenectvím. Detektivní žánr v seriálovém formátu s kreativní sečtělostí českého autora. 2-3* (16.01.2015)

Velmi dobře, konečně detektivka (nejen česká), kde vyšetřující nejsou jen různě povedeným kompilátem klišé, ale působí jako zcela normální a reální lidé, kteří jsou na hony sympatičtější, než černobílé charaktery ala kriminálka anděl, nebo (jinak povedené) případ 1. oddělení, pařát v pařátu to jde s výborným obsazením (kde kdo sakra vyhrabal Kláru Melíškovou? Gratuluji) a povedeným řemeslem, které sráží jen vykrádaná hudba z tv bbc Sherlocka, jen jsou připojeny sebe-shazující pasáže (mimochodem, nadsázka je tu protknutá všude, třeba když dva policajti pochodují osvětlenou chodbou, hraje rázná hudba, něco, co by v jiném seriálu bylo finále před dopadením vraha, ale tady místo zběsilé honičky zakončené vybuchlým autem a vystříleným zásobníkem přijde babka s tím, že si spletli dveře). O to víc zamrzí, že na samotné zápletce si autor předlohy nedal víc záležet, ale to už bych chtěl asi moc, ale příště, prosím, pořádné motivace vraha a když mít v názvu něco, co dává předzvěst čehosi "paranormálního", tak to alespoň trochu splním, nebo vám vykostím oblíbené morče a unesu papouška! (01.02.2015)

Případ pro exorcistu by se dost dobře mohl jmenovat Čekání na Sherlocka. Já opravdu nevím, co se ostatním nelíbí. Poslední dobou na českém písečku pozoruju naše skvělé herce a v podstatě je mi jedno, co se na place děje, prostě mě baví je pozorovat. A v tomto trojdílném opusu s Krobotem, Budařem, Taclíkem a skvělou Klárou Melíškovou mi prostě nechybělo nic. Noo, možná jen to, aby na konci toho všeho policajti drapli na vsi po nějaké babce v šátku a řekli: "Tak pojďte pani, půjdete s námi." S tou chytlavou hudbou sice pořád čekáte, že se zpoza každého rohu vynoří Sherlock se svým "If brother has green ladder, arrest brother", ale k čemu by jim tam byl? Vždyť ti všichni Andersonové si tam vystačí sami, byť teda počet traumatizovaných vyšetřovaných vzroste geometrickou řadou. Abychom si to vyjasnili naprosto bez legrácek- mně je úplně jedno, jak to Hřebejk s Jarchovským zamýšleli, jestli vážně, nevážně, krimi, drama, nebe/peklo/ráj. Ale ať v tom klidně pokračují, protože to funguje. Jo, a ještě jedna věc. Nemáte voheň? ;-) (29.03.2015)

Česká televizní bezradnost v plné nahotě. Zřejmě snaha vyrovnat se současným severským kriminálkám, ale Hřebejk je zřejmě buď nakoukané nemá, nebo je nechápe, a jen tuší, že jsou in, a už ne proč. Ve scénáři předepsanou drsnost bych věřil tak maximálně Krobotovi, a ještě jen proto, že mám pro něj slabost, u ostatních herců v rolích policajtů zní prostě jen směšně. (02.02.2015)