Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V únoru roku 1815 připlouvá do přístavu Marseille dlouho očekávaná loď Pharaon. Mnozí už v její návrat ani nedoufali. Jen krásná Mercedes nikdy nezapochybovala, že se její snoubenec Edmond Dantes vrátí. Všichni s upřímnou radostí vítají Edmonda, který přivedl loď bezpečně zpět i přes bouři, při které zahynul kapitán Pharaona. Jen Fernand, Caderousse a Villefort se neradují ze štěstí, které Dantese potkalo. Jeden se užírá žárlivostí na Dantesovu lásku s Mercedes, další se nemůže smířit s tím, že po smrti kapitána převzal úspěšně velení lodi a on zůstal stranou, a třetí se bojí o svou kariéru, protože jeho otci zapřísáhlému bonapartistovi přivezl Dantes vzkaz od nepřítele státu z Elby. Udavačský dopis je psán trojí nenávistí a dovede Edmonda Dantese do vězení na ostrově If, kde by zůstal až do smrti, kdyby se tam nesetkal s abbém Fariou a nepodařilo se mu... Ale tento příběh zná celý svět, všechny generace si znovu a se zatajeným dechem připomenou tento věčný příběh o zradě a pomstě, se stejně nezapomenutelnou tváří, kterou hraběti Monte Christovi vtiskl Jean Marais. (Česká televize)

(více)

Recenze (115)

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Kdo v dětství či mládí poctivě nepřečetl, je ochuzen, neb fantazii jedním dechem čtených příběhů Edmonda Dantese a abé Fárii nepřekoná žádný film. Ale pokud se k ní nějaký přiblíží, je to právě tento Cristo s Maraisem. Film na něm stojí i padá, ale v tomto případě tedy stojí pevnýma nohama na zemi. Žádné další zpracování už ve mně nerozechvělo to, co v mládí knížka a posléze velkolepé romantické zpracování. Nyní už z toho trochu dýchá stáří, sentiment, dobové herectví. Moc ušlechtilosti, sentimentu, zrady, falše, zbabělosti, ale stejně je to moje jednička. Poctivé stavby, města, kostýmy. Selky nesou v koších pravý pórek a cibuli. Co se mi líbilo byly balíčky peněz převazované stužkami. Mercedes, Montego, Elba, Napoleon. Zápletka notoricky známá a tak stačí jen se ponořit do děje a uchváceně sledovat drama lásky a zrady, jak nám je před lety vykreslil pan Dumas. Abé Faria důstojný, nezlomný, asketický. Vznešený, pro tyrany nepohodlný. „Má nenávist mi nedovoluje zemřít.“ Krajinky ve filmu jako od Renoira, kamera si hraje s přísvitem a barvami jako impresionisté. Marais se pomstí, spravedlnosti je učiněno zadost, bože díky za taková pohlazení. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Toto je má první verze slavného románu a tudíž nemám srovnání. Je pravdou, že Jean Marais byl na roli jak dělaný. Doba vzniku byla zároveň dobou, kdy filmaři neměli možnosti triků a počítačových animací, takže se vše dělalo ručně a poctivě. A právě poctivou řemeslnou prací Monte Christo je. Bohužel jsem román ani nečetl, ale vyvstává otázka, zda se takové vězení po tolik let vůbec dalo přežít. Na druhé straně je tento příběh prakticky nesmrtelný a v mnoha obměnách použitelný i dnes. Nejde jen o pomstu, ale též o vůli žít, když nespravedlnost zvítězila. Že měl pak Hrabě štěstí a dali ho do cely vedle potenciálního boháče, který mu navíc svěří tajemství, je věc druhá. Také samotné potrestání viníků je na můj vkus až moc románové. Hlavně u soudu se jeden vlastně musí sám přiznat, jinak by Christo prohrál na celé čáře a tady má spíše štěstí než že by byl bůhví jaký myslitel. ()

Reklama

martins 

všechny recenze uživatele

Nejlepší zpracování Dumasova románu, na kterém už čas zanechal stopy, ale pořád svěží dílko, Vynikající Jean Marais v titulní roli, ani zde se však tvůrci nevyvarovali chyb, když opomenuli postavu Danglarse, kterou spojili s postavou Vilforda, též Caderus je nejprve námořníkem na Faraonovi a až poté si koupí hospodu. ()

PaRi 

všechny recenze uživatele

Ano, tohle zpracování je klasika, ale přeci jen je na ní znát doba, kdy byla natočena. Všechny postavy dnes působí poněkud divadelně a dobou postižen je i hudební doprovod. Dodal bych jen, že bych urazil ruce technikům z Barrandova za příšerný přepis této jinak stále dobré adaptace. Nebo jim Francouzi prodali takto ojetou kopii či videozáznam? To bych se divil. Takhle vypadaly přepisy z filmů na video, když jsme dělali amatérský přepis z filmů 16 mm videokamerou přímo z plátna ke konci osmdesátých let minulého století. Malíři mají tu výhodu, že jim žádný technik nemůže zprznit jejich dílo, pouze v reprodukcích fotograf a tiskař, pokud je to takový neumětel jako ti barrandovští. Škoda, že na to není nějaký paragraf. ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Podle mě nejlepší zpracování knihy... Především kvůli nesprasenému závěru (sláva hurá), kdy konečně někdo nebyl přehnaně invenční, nevymýšlel žádné koko..., totiž koniny, ale přidržel se předlohy. Dantès konečně vypadal, jak jsem si ho kdysi v šerém dávnověku při čtení knihy představovala, což ani Caviezel ani Depardieu, při vší uctě k nim, nesplnili. A ačkoliv byly oproti předloze vypuštěny nějaké osoby (Valentina, druhá paní de Villefort, paní Danglarsová, Maxmilian Morrel) a tím samozřejmě i jejich osudy a tudíž některé linie knihy a některé postavy byly pro změnu sloučené do jedné (Danglars a Caderousse), stejně se někteří v záplavě osob nevyznali ani tak (viz diskuse), takže zřejmě udělali tvůrci dobře. A když už jsem projevila shovívavost při úpravách, které provedli v MGM s mým oblíbeným Quo vadis, při natáčení velkofilmu podle nepochybně kvalitnější předlohy Henryka Sienkiewicze, projevím ji i zde, protože také francouzským filmařům se adaptace přeslavného románu A. Dumase st. velmi povedla. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (3)

  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Alexandra Dumase staršího. Jedná se o první adaptaci slavného románu v barevné podobě. (Terva)
  • Pevnost na ostrově If, ležící od města Marseille 13 kilometrů, vznikla na obranu v polovině 16. století, záhy se stala i vězením, průměrné dožití vězňů ve strašných podmínkách bylo 9 měsíců. Takže 14 let káznice Edmonda Dantèse (Jean Marais), pokud bychom brali v úvahu reálnost příběhu, není pravděpodobná. (sator)

Reklama

Reklama