Režie:
David OndříčekKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Beata HlavenkováHrají:
Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Jaroslav Plesl, Jiří Rendl, Filip Březina, Štěpán Kozub (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)
(více)Videa (3)
Recenze (548)
"Nesmí to být nuda. Nesmí to být vězení." Ondříčkovi se podobně jako Ševčíkovi před pěti lety s Masarykem podařilo natočit životopisný film, jenž by zcela v pohodě ustál porovnání se zahraničními snímky. Z technického hlediska jde o audiovizuálně dobře uchopený film, který nepůsobí lacině a veskrz ani kýčovitě. Herecké výkony si zaslouží pochvalu - od zdánlivě přitroublého Neužila, přes zásadovou Issovou, až ke grázlovitému Miklušovi. Našlo by se pár scén, které byly, ehm, zvláštní ("Ach, Ťopko, Ťopko!" či Zátopkova lekce koupání následovaná Clarkovým prozřením), nicméně ty se v porovnání s kvalitním zbytkem snímku ztratí (v davu). Nejvíce mě asi dostala scéna s vysíleným maratonistou. Poetická a na první pohled nezapadající vize s domorodcem měla nakonec své opodstatnění a "kouzlo". P.S. "Když nemůžeš, přidej!" ()
Líbilo se mi to, protože se také považuji za běžce, nebo to byl dobrý film? Těžko říci. Zátopek byl každopádně originální osobnost, která si film zasloužila. Můžeme sice diskutovat, co ve filmu mělo či nemělo být, ale nemá to moc význam. Takhle, jak ho autoři poskládali, příběh celkem pěkně drží pohromadě a běží bez větších zakopnutí. Neužil a Issová v hlavních rolích výborní, po produkční stránce zřejmě tuzemská špička. Také hudbu Beaty Hlavenkové považuji za velmi dobou. (70%) ()
Ondříček je hodný, bezelstný člověk a tomu filmu to šíleně škodí, protože jen ten náznak toho, jak na postavě malého bujarého moravského blbínka mohl vytvořit kousavou reflexi Československé povahy, která si zakládá na tom jak je v kdejaký hovadině nejlepší, akorát na úkor svého okolí a ještě u toho vypadá jak debil, by byla tak strašně potřebná. Takhle vlastně jenom sem tam prosvitne to uvědomění, že Emil Zátopek byl tehdejším ekvivalentem korporátní krysy, co veškerý svůj čas tráví v gymu na multisportku a otravuje svoje okolí nezajímavými historkami o něm. Přitom to tak mohl mít i scénáristicky jednodušší než když takhle zkouší klenout přes sebe jeden nezajímavý dramatický oblouk přes druhý (pojem "vajíčka Dany Zátopkové" by mohl být scénáristický terminus technicus pro skokové ukončení náročně budované podzápletky, která pak ve výsledku ve filmu je jenom proto, aby byla) a kombinovat to s povinnými zátopkovic trivias. Na druhou stranu, zastaralý český narativ "vypadá to skoro tak dobře jako zahraniční filmy" u Ondříčka již dávno neplatí, protože Zátopek vypadá lépe než většina zahraničních filmů a obsahuje několik ikonických sekvencí (logicky ona dobíhání závodů) nebo alespoň chvályhodných pokusů o ně (kontrast sporotvního úspěchu Dany Zátopkové s úspěchy Emila). Martha Issová pak dostává pasivně agresivního Lva za věrohodné zpracování nesnesitelné píče. ()
Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. ()
Zátopek na první pohled zaujme dobrým castingem. Herci nejsou úplně dvojníky existujících lidí, ale hodně se jim přibližují a obzvlášť Václav Neužil evidentně kvůli roli hodně dřel. Všechny postavy jsou díky scénáři i hercům fajn, což je u takovéhleho sportovního dramatu potřeba. Film má super rozjezd a hodně dlouho je to slušná jízda, ale ke konci se začne trochu rozpadat. V závěru nás čeká třeba výborně natočený slavný Zátopkův maraton, ale z nějakého důvodu to vyvrcholení není prostě ono. Možná je to tím, že vidíme ve filmu dvě časové linie, z nichž ta mladší ukazuje Zátopka v době, kdy jeho sláva upadá a přesto je i mentorem amerického běžce na návštěvě. Na olympiádě i ke stáru je sice vítězem, ale s velkým ALE - týká se to jeho životní lásky a vypomáhání komunistickému režimu. Určitě nevadí, že film ukazuje i stinné stránky Zátopka, ale nějak se mu nedaří nám poskytnout nějakou tu opravdovou katarzi či něco, co sportovní filmy tohoto typu mívají. Každopádně je Zátopek zábavným a velmi sympatickým filmem. (8/10) ()
Galerie (29)
Zajímavosti (53)
- Robert Mikluš musel pro svou roli přibrat na váze. (sator)
- Ron Clarke (James Frecheville) se dívá v nemocničním pokoji na televizor značky KV-1300 BM firmy Sony Corporation z roku 1972, avšak děj se odehrává v roce 1968. (sator)
- Československá výprava odlétá do Helsinek s letounem Lisunov Li-2. Tento letoun je sovětskou licenční kopií legedární Dakoty DC-3. Oba typy byly během 50. let ve službě u ČSA. Stroj použitý při natáčení nosí maďarskou registraci HA-LIX. Pro účely natáčení byla registrace „počeštěna“ na OK-LIX a nápisy maďarského Malévu nahrazeny Československými aeroliniemi. Při startu na záběru zezadu lze ale originální registraci spatřit na křídlech. (Foxhound#1)
Reklama