La 7ème Compagnie au clair de lune
The Seventh Company Outdoors
Siedma rota za úplnku
Režie:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrají:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet, Patricia Karim, Gérard Hérold, Gérard Jugnot, André Pousse, Jean Carmet, Michel Berto, Konrad von Bork (více)Obsahy(1)
Tentokrát jsou Tassin, Pithivier a Chaudard v civilu a jejich dobrodružství začíná v roce 1942 na okupovaném území Francie. Tassin a Pithivier přijeli na návštěvu ke svému bývalému veliteli Chaudardovi. Plánují báječný společný odpočinek, který rozhodně nebude mít nic společného s válkou. Při první příležitosti se však zamotají do tajné akce a už jim nezbyde nic jiného, než se pro Francouze stát hrdiny odboje a pro fašisty nebezpečnými teroristy. Sedmá rota za úplňku je volné pokračování veleúspěšných francouzských válečných komedií Kam se poděla sedmá rota? a Návrat sedmé roty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (126)
Trojka už se dějově posouvá o několik let dopředu, a nový děj už pro nikdy nebyl tolik zajímavý, jako u prvních dvou dílů, které jsou navzájem propojené. Vlastně už to ani není o Sedmé rotě jako takové...Fóry jsou sice vesměs stále dobré, či aspoň průměrné, ale už to nemá takovou tu správnou atmosféru a toho ducha, jako první dva díly. ()
Pro naší hlavní trojici už válka skončila,snaží se žít poklidné životy,ale jako vždy se jim lepí smůla na paty.Díky pytlačení se z nich omylem v očích Němců stávají vůdci odboje a tím nové dobrodružství začíná.Pro mě je to sice nejslabší film série,i tak má své kouzlo,dokáže zaujmout jiným pohledem na válku než předchozí dva snímky.V již obsazené francii je atmosféra dusná,ale herci-talentovaní komici dokázali i v tomto prostředí ze sebe a okolí vydolovat maximum. ()
Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y sa S T A N E to, čo N A J M E N E J O Č A K Á V A Š ? ()
Poslední z řady (ne)šťastných náhod ňoumovitého tria se vyznačuje především zacílenější réžií. Škála vtípků díl od dílu nezadržitelně klesá, ale na 3,5* plně dostačuje i tentokrát. Nicméně, kdybych měl možnost si pro příště vybrat jiný "Clair de Lune", než ten se Sedmou rotou natáčený ve dne, tak si raději zarelaxuji u Debussyho...:) ()
Snímek Sedmá rota za úplňku z roku 1977 jsem viděl poprvé někdy v televizi za socialismu, neboť tehdejší zřízení nemělo problém vysílat francouzské filmy. Když se tenkrát vysílaly v pátek nebo sobotu večer, pamatuji si jak jsem na ně těšil a Belmondo, Delon, Funés a další byli moji oblíbení hrdinové. Také tři filmy s dobrodružstvím sedmé roty za druhé světové války ve Francii okamžitě patřilo do mého TOP výběru tehdejší doby. Pochopitelně jsem si z děje této skvělé válečné komedie moc nepamatoval a tak jsem si jej okolo roku 2008 koupil na DVD. Brzy jsme se doma na film opět podívali a opět jsem byl s úrovní velice spokojen, byť mne trochu překvapila jeho krátká 80 minutová stopáž. Nicméně alespoň děj svižně odsýpal a neměl takřka žádné hluchá místa. Uplynulo deset let a tak jsem se rozhodl podívat se třetí akci sedmé roty ještě potřetí, zejména abych napsal zasvěcený komentář a také případně změnil své hodnocení filmu, v němž opět hrála hlavní roli trojice Chaudard (Pierre Mondy), Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet). Bývalí spojaři ve francouzské armádě byli po obsazení části Francie německou armádou propuštěni do civilu, přičemž Chaudard pracoval se svou manželkou Suzanne (Patricia Karim) ve vlastním skromném železářství. Aniž by to bývalý voják tušil, jeho žena spolupracovala s francouzským odbojem, se kterým táhl za jeden provaz také její bratr Gorgeton, jehož si střihl Gérard Jugnot. Oba ukryli ve sklepě pod železářstvím jednoho dne odbojářského velitele Gillese (Gérard Hérold) a to zrovna v době, kdy sem přijeli na návštěvu na pár dní Pitivier a Tassin. Setkání náležitě oslavili a to včetně francouzského chytače odbojářů Lamberta (André Pousse), který spolupracoval s místní posádkou gestapa, kterého sem Chaudard pozval. Dobře to dopadlo a druhý den se trojice přátel, že se vydají na místo, kde jejich velitel trávil část mládí, což byla louka v lese nad městečkem. Když viděli, kolik se tam pohybuje zajíců, rozhodli se sem v noci vrátit a trochu snížit jejich stavy pomocí nakladených pastí. Avšak pro loviště si vybrali louku, kde mělo po signálu baterkou přistát britské letadlo a ke všemu byla louka obklíčena gestapem, které o této akci dobře vědělo. Nebyla by to však komedie, kdyby stejná náhoda, která je na místo zavedla nedopustila, aby se trojice z obklíčení dostala. Navíc pomocí letadla zničili nákladní německý vůz a zabili pár vojáků, nicméně totožnost nechtěných hrdinů byla rychle odhalena. Museli se tak dát na útěk, během něhož zažili mnoho úsměvných dobrodružství, třeba když se ukryli v kostele, kde se setkali se skutečnými anglickými piloty, za něž se poté vydávali. Díky tomu totálně popletli převaděče Alberta (Jean Carmet), kterému dlouho trvalo, než si dal pět a pět dohromady. Mezitím se ve Francii stala trojice národními hrdiny a samotného Chaudarda všichni včetně gestapa a Lamberta považovali za velitele podzemního hnutí odporu s názvem Atilla. Další odvážné akce na sebe dlouho nenechaly čekat, protože jak jsem už psal, děj poměrně slušně odsýpal a byl zábavný až do konce, kdy se odehrála úžasná akce na moři. Tehdy trojice přivlekla do přístavu miny a vyhodila německou loď do vzduchu a poté odpluli do Anglie, čímž se třídílná série o akcích sedmé roty uzavřela. Všechny díly mne docela bavily a rozhodně tyto díla patří mezi lepší ve francouzské produkci, která si tak ráda dělala legraci z německé armády. Suma sumárum, Sedmá rota za úplňku ode mne po právu získala čtyři hvězdy za úplňku ****. () (méně) (více)
Reklama