Zkáza krásou

Hned zkraje předesílám, že Lída Baarová se mi nikdy nelíbila ani jako žena ani jako herečka. Dokumenty mám ráda, ty Heleny Třeštíkové obzvlášť. Teď mám ale pocit lehkého zmaru, neboť mi přijde, že jsem se vlastně nic nového o Baarové nedozvěděla. Viděla jsem bývalou hvězdu totálně na kaši, jak pije becherovku z láhve, kterou si musí držet oběma rukama, hvězdu, která si zapaluje filtr místo cigarety, hvězdu, která vypouští z pusy perly typu "Já jsem nebyla jen krásná, já jsem měla talent" a "Já jsem byla krásná a oni mě angažovali..." nebo "Já jsem tak strašně nadaná na řeči". Sebereflexe veskrze žádná. Pýcha do posledního dechu. Nebo...? Je pravda, že na samý závěr Baarová říká, kdo chce, ať hodí kamenem... A to je pravda ... Co říct na konec ? Že skvělé byly archivní záběry (některé dosud nezveřejněné), líbilo se mi i jejich načasování v kontextu s vyprávěním Baarové, a že to není takový průšvih, jak to možná z mého komentáře vyznívá. (04.02.2016)

Marně si kladu otázku, komu je Zkáza krásou určena. Pokud má divák osvojen fenomén Baarová, trpí. Pokud nemá, stává se z něj nechápavá smějící se bestie. Faktografická nepřesnost je u Třeštíkové zarážející (Wanka nebo Kopecký, Lamač nebo Slavínský, to je jejímu týmu zjevně jedno). Nevyváženost oznamovaných faktů je extrémní (ženatý nebyl jen Goebbels, ale i Fröhlich). Chybí reflexe kariéry Baarové před mezinárodním úspěchem, její fungování po boku jiných domácích hvězd (když je zobrazen Nový, kde je Haas?). Bylo nutné v kontextu Baarové použivat soukromý archiv Evy Braunové? Důležité mezníky se smetávají pod koberec (tragédie její rodiny vyznívá jako fraška), její kariéra ve Španělsku není zmíněná vůbec a tak bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Pokud Zkáza krásou, kde je sledována proměna herečky v Praze a Berlíně? Kde je odlišný způsob práce v Rakousku, Itálii a Španělsku, před válkou a po? Jsem vyčerpaná, protože toto skutečně není výsledek práce, na kterou mohlo a mělo být vyhrazeno dobrých dvacet let. (07.01.2016)

Trochu jiná Třeštíková, první dokument co od ní znám, ve kterém hlavní postava pouze vypráví o své dávné minulosti. Nemá to tu sílu jako její klasické časosběry, ale na druhé straně Vám vyrazí dech tím, kam až se Baarová dostala. Kamaráčofty s Goebbelsem a Hitlerem, útěky před vězením a ztráty a nálezy zašlé slávy dělají z Baarové pozoruhodnou osobnost, jaká byla herečka nemám tušení a ono je to i jedno, důležitější je proč jí tolik chlapů podlehlo a co jí činilo tak výjimečnou. A tohle dokument Třeštíkové v rámci možností odhaluje. (26.04.2016)

Množstvo úvah pri popise životných skúseností, ktoré doživotne poznačili bytie holej existencie Lídy Baarovej, ktorá na záver dokonale vystihla postoj svojho okolia: "kto chce, múže hodit kamenem". Niekedy aj strastiplnú cesta za láskou s čistými úmyslami, môže viesť k nešťastiu celého národa. Tak poeticko, tragické ... (08.09.2016)

Dokument hodnotím průměrně... Obecně stárnutí je pro statečné, stárnutí herců, nedejbože hvězd a žen obzvláště ... Řekl bych že ten klíč k tomu jak to zvládnout je "smíření"... Což myslím se Bárové nepovedlo... Když spituji svědomí, mám je čisté. Vědomě sem snad nikomu neublížila. Jako pošetilá, slávou opilá herečka jsem se nepěkně zapletla do dějin, aniž jsem tušila co dělám. A za tuhle pošetilost jsem zaplatila, kdo chce může hodit kamenem...“ (27.12.2017)