Mallory

Druhá projekce: Další do sbírky klenotů dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mallory svým příběhem popisuje úplný opak Katky (rovněž hrdinka Třeštíkové tvorby). Popisuje tvrdý pád na ...ústa, potom co si hlavní aktérka představovala růžový svět bez drog. Cestu k absolutní spokojenosti si doslova musela prodřít a přišlo mi, že tehdejší drogy měli největší vliv na její karmu. Po stránce filmové (dokumentární) netřeba slov. Dokumenty od Heleny Třeštíkové považuji za nejlepší a za nejlépe propracované z řad českých dokumentaristických tvůrců. ___ (Bio Centrál, Hradec Králové) (25.07.2015)

O dokumentární kvalitě není třeba polemizovat, ta je nesporná. Jako příběh psaný životem (časem) to má nadprůměrné parametry. Co se týče hlavní hrdinky, tak chtě nechtě názor na Mallory ovlivňuje samotná Mallory. Míra sympatie a zájmu je odvislá od preferencí každého diváka. Když vezmu vesmír H. Třeštíkové najdu v něm lepší/zdrcující životní osudy. Marcela je nepřekonatelná, i po letech si na to vzpomenu...zajímal by mě její další osud. To se o Mallory říct nedá...65%. (23.01.2016)

Chvíli mi trvalo než jsem "naskočila", ale postupně se mi před očima rozvinul těžký úděl ženské, která měla nějak víc smůly než ostatní. Plané řeči a slibotechny střídaly překážky řehtajícího šimla s citovými i fyzickými bolestmi v partnerství, což nikomu na optimismu nepřidá. Přesto je Mallory moc silná osobnost, a proto jí úpřímně fandím. Tvrdá realita je podána bez servítků, takže vznikla agitka nejen pro smažky, ale také úředníky, politiky a vlastně kompletní rodiny. Škoda jen, že zde nepadlo téma jejího dětství, tam někde je zakopaný pitbull. 🔨 😉 Kino na hranici 2016 (01.05.2016)

Parta bezďáků co přestali mít na drogy a snaží se vrátit k běžnému životu. To logicky s jejich probíhající protidrogovou terapií nelze. A ano o tomhle je celý film. Nelíbila se mi depresivní atmosféra, kamera vypadala jako kdyby to někdo točil na smartphone a prvky jako soundtrack a podobně, to zde vůbec nehledejte. (31.12.2016)

Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. (14.12.2016)