Mallory

Pro mě nejslabší časosběrný dokument Helenty Třeštíkové. Rozhodně není tak extrémní jako třeba Katka nebo René a některý momenty působí trošku až režírovaně. V Mallory sledujeme nikdy nekončící spirálu horších a lepších momentů ženy, která si prošla snad vším. Zbavila se drogové závislosti, část života strávila jako bezdomovec, neustálé peripetie s příteli, kteří ji jenom využívali. A tak stále dokola. Soucit s hlavní hrdinkou by se našel, ale není to tak extrémní jako ostatní dokumenty Heleny Třeštíkové a v tomhle srovnání Mallory bohužel pokulhává. (18.05.2017)

Paní Třeštíková si vybírá zajímavé typy, takže se v práci rozhodně nenudí. Mallory je druhá strana Katky. Zatímco ta dobrovolně uvízla v pasti, Mallory se rozhodla vzepřít. A tenhle film dokumentuje, jak je to těžké a kolik síly je k tomu třeba. Bonusem je pozitivní konec, takže si můžeme namlouvat, že třeba nejen scenáristé, ale i život píše občas happyendy. (23.07.2015)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)