Katka

Na volné trilogii, ve které se Helena Třeštíková vrací ke konkrétním "případům" (přiznejme si, že na ty filmy nechodíme kvůli těm osobám, o nichž pojednává, ale kvůli tomu, abychm viděli, jak "nevyzpytatelnost života překoná mnohé fikce" a abychom si potvrdili přednastavený názor), mi přijde nejpozoruhodnější práce s pojímáním času. Nejde o to, že všechny filmy jsou časosběrné dokumenty, které jsou sestřihem ohromného množství materiálu, kdy je nutné si domyslet elipsy a pozastavovat se nad neovlivňováním dokumentovaného "materiálu", ale že i přes svou časosběrnost ukazují vliv času na jedince. Zatímco Marcela dráždila svou pasivitou a ukazovala, že na některých jedincích se změna režimu výrazněji nepodepsala, když je samotné širší společensko-kulturně-politický kontext nezajímá, a René byl ukázkovým příkladem neschopnosti se adaptovat na změnu režimu a okolnosti o světě za mřížemi jsme se spolu s titulním představitelem dozvídali prostřednictvím médií (televize a knih), tak Katka nabízí vyloženě fyzický zážitek, který je dán tím, že sledujeme, jak se na nenapravitelné narkomance podepíše čas. Toto pozorování rozpadu je ale narušováno kýčařskými výjevy čvachtání se v potůčku (neuvěřitelně laciná symbolika), ve kterých čas jde dál, jenom hrdinka zůstává stále na místě, a výrazným zasahováním do osudů pozorovaného objektu (kdo že jí to zajistil tu doktorku?, kdo že jí platí za to, že se nechá dokumentovat?, kdo že to neukazuje souvislosti - shánění drogy, zajišťování peněz na ni nezákonnou činnosti?). Z ostatních hodnocení a komentářů jasně vyplývá, že jde o "zážitek". Otázkou je, jestli důležitost dokumentu spočívá pouze v tom, že je vhodný do škol jako nedidaktická pomůcka, nebo nás nutí přemýšlet, přehodnocovat názory a zaujmout nějaké stanovisko. Obávám se, že ne; jde - v lepším případě - o fascinaci z rozpadu, resp. - v tom horším - kýčovité dojímání se nad vlastní empatií. (27.02.2010)

Druhá projekce: Strhující, časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o životě a každodenních strastech feťačky Katky. Zde se bohužel odehrává opačný scénář Mallory, která se dokázala i přes velkou životní zátěž vzchopit a jít životem napříč. U Katky byla vize samotného fetu větší, než budoucí život s vlastním dítětem. Smutné, ale poučné. Tohle by se mělo povinně promítat na základních a středních školách! (23.04.2017)

I když to dobytek napsal prakticky za mě, nedá mi to a musím i já něco napsat. Tenhle dokument mě nezasáhl tak, jak by měl. A není to proto, že bych nebyl empatický, ale prostě proto, že jsem sledoval jednoduchou osobu, která neustále hledala výmluvy proto, aby mohla pokračovat v tom svém "jednoduchém, volném" světě, kde nemusí nic řešit. Osobu, která se bojí a schovává se před realitou. Nejlépe to vystihl ten její bývalý (který seděl ve vězení), když se ho ptali, proč vlastně bral - "je to celé o té sobeckosti, o tom, že si myslíte, že jste svobodní". A prakticky o tomhle je tento dokument. Dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel o hodnocení, protože jako dokument o škodlivosti drog (schválně si najděte Katčiny fotky z roku 1997-98 a nějaké novější) je to perfektní, ale jako dokument o lidské osobě, to se na mě nezlobte, to nestojí za nic. Takže musím volit průměrnou cestu. 50 %. (30.06.2011)

Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové, u níž necítím kalkul, ale s publikem složeném z homo sentimentalis nesouzním. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky ani omylem necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. (20.01.2010)

Marcela byla zlomená žena, které život naházel klacky pod nohy a nešlo ji nelitovat. Katka je naproti tomu kráva, která si život ničí čím dál víc zcela vědomě a dobrovolně, a ani se nesnaží s tím něco dělat, a nelitoval jsem ji ani v nejmenším. Narozdíl od Terezky (její dcery (*2008)) - doufám, že ten film nikdy neuvidí. Film je s přibývajícími minutami stále více ubíjející a lze ho sledovat pouze s notnou dávkou cynismu. Uvítal bych více záběrů z Katčiných mladších let, kde bysme se dozvěděli, jak a proč vlastně do závislosti spadla. Většina stopáže je ale z posledních tří let, kdy už je z Katky naprostá troska a zrůda, neschopná ze sebe vymáčknout smysluplnou větu. Jako varování před drogami to asi fungovat bude (a určitě bych to pouštěl dětem ve školách), ale dospělým platícím divákům film nic nového neřekne._______dodatek: po malé úvaze nakonec hodnocení zvyšuji na 4, protože narozdíl od dost zbytečného filmu o zapomenutelném debílkovi jménem René má tento film nějaký smysl. (03.03.2010)