Katka

Pred týždňom som videla Třeštíkovej Réného. Predvčerom Trainspotting 1 a 2 a dnes Katku. Som psychicky vyžmýkaná. A stále som nedostala jasné odpovede na otázky, prečo si niektorí ľudia dobrovoľne vyberajú tento smer cesty. Zlé zázemie, slabá povaha, nuda, absolútny nezáujem k životu a žiadna ochota prijať za seba zodpovednosť? No a pokiaľ do tohto blúdneho kruhu vstupuje aj nevinné dieťa, ktoré ani nedostane právo voľby narodiť sa do tohto sveta bez závislosti (ako v prípade Kateřiny) všetky "srandy" idú bokom a mám chuť zabíjať. Vtedy už strácam akúkoľvek snahu pre pochopenie situácie. (20.02.2017)

Ubohý příběh o přitroublé holce, která nikdy v životě neměla začít s drogama. Potupný rozklad vyfetovaný trosky, která směšně bojuje o svoje dítě, který bude rádo, když jí v životě neuvidí. Zkurvená smažka jakých je tisíce, každá z jiným osudem. Když jsem viděl ukázky z tohoto filmu, tak jsem myslel že tam bude nějakej pozitivní výsledek, ale je to pouze příběh o fetně, která má každej den stejnou starost "máš něco?" Fuj! Rozmýchej si to, rozdělej si to, šlehni si to, scháněj si to, sežer si to, ale hlavně si to nech. Nemá cenu se na to dívat podruhé. Je to jen a jen zmapování cizího rozkladu, žádný dokument, nechápu, proč tím režisérka trávila tolik let, pro mě jen laciná forma šokovat, ale koho vlastně, vždyť každý ví, jak tihle karikatury žijí... (12.09.2011)

Tenhle film člověka dokáže znechutit a co hlavně, zůstane mu dlouho v paměti. Katka samotná vzbuzuje směs nejrůznějších i protichůdných pocitů. Člověku je jí skoro líto, je to prostě chudák holka, která si drogama už úplně odvařila mozek, na druhou stranu si za to přece může sama, no ne? Kdo ví, jak je za její stav zodpovědná výchova a prostředí, ve kterém vyrůstala, ale nakonec si za to každej vždycky může sám. (Čímž neřikám: "mně by se to stát nemohlo." To rozhodně ne). Ona je navíc přesně ten člověk, kterej se ze závislosti prostě nikdy nedostane, protože na to má moc slabou vůli. Ta i kdyby nefetovala, tak by se asi mohla stát objektem nějakého dokumentu o flegmaticích, no ale skončila v drogách a to spolu s její laxností vytvořilo smrtelnou kombinaci, od které už se asi neoprostí. (27.02.2010)

Silný (tíživý a nepříjemný) divácký zážitek z toho dělá už téma, takže není úplně lehké určit, kde začínají (a končí) kvality filmu samotného. Proto podobnou měrou chápu jak lidi ze snímku "nadšené", tak ty trochu zpruzelé (osočující dokument z citového vyděračství). Je to bezesporu vynikající materiál k odrazování (dětí) od tvrdých drog (už kdysi ve škole nám učitelé pouštěli původní televizní verzi), v souvislosti s tím funguje také jako velice syrový a sugestivní obraz života na odvrácené straně společnosti (přespávání ve squatech, problémy se sháněním peněz na další dávku, kapitola sama pro sebe je Katčino těhotenství), jako studie "partnerských" vztahů těžce drogově závislých apod. Třeštíkové dokument rozhodně nenabízí málo (spíš se vkrádá otázka, zda by vlastně vůbec mohl nabídnout víc), akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu jisté tendenčnosti - je to zkrátka přesně takové, jaké předem čekáte, že to bude (samozřejmě hlavně v celkovém vyznění). 80 % (13.06.2019)

Z trojice Marcela-René-Katka určitě nejsilnější a nejdepresivnější kus. Fragmenty ze života feťáků a squatterů, běžně vídané v ulicích velkoměst, tady tvoří jen vstupní bránu do míst, kam se v životě pravděpodobně nepodíváme.. a nechceme podívat. Třeštíková stvořila až do řitě vraženou sondu sebedestrukce, spíše fyzickou, než psychologickou nebo emocionální, ačkoliv dobrou náladu rozhodně mít nebudete. Zachytila tvář drogového démona a stoicky natáčí ženu, která si i krátce před porodem bodá jehly kam může. Bezradnost feťáků, kteří obvykle o konci s drogou dokáží jen mluvit, špína jejich světa a nastávající matka, která má v průběhu těhotenství i po něm ke své dceři jen tak "blízko", jak jí to dovolí fet - to vše tady hraje prim. Hnusný film. 9/10 (10.03.2010)