Milada

Po prvních ohlasech přešla moje natěšenost v opatrné očekávání a to bylo dobře. Ne že by byla Milada špatným filmem, ale je na ní až příliš znát, že se jedná o debut a nepomáhá mu ani katastrofální střih. Zejména první polovina filmu, která popisuje život hlavní hrdinky od počátku II.SV až po nástup komunismu, je příšerně zkratkovitá a nenajde se tu snad jediná souvislejší scéna. A příliš se nedařilo pracovat ani s dobovou atmosférou. Po zatčení začalo přeci jen trochu přituhovat, ale pořád mi tu chyběla ta hrůzostrašnost tehdejšího režimu. Scény z vězení a výslechů, které měly potenciál divákovi zalézt pod kůži, pak jakoby sem ani nepatřily. A nepotěší ani soud, který měl být filmovým vrcholem, ale nevzbuzuje prakticky žádné emoce. Ty se vlastně dostaví jen na počátku a v závěru během scén s dcerou Milady Horákové v podání Taťjany Medvecké. Pokud si něco zaslouží ocenění, tak je to celkem slušný casting na čele s Ayelet Zurer, která tady zářila a o to větší je škoda, že se projektu nechopil někdo zdatnější. Mrnka talentem bezpochyby oplývá, ale napoprvé si ukousl příliš velké sousto. 50% (28.01.2018)

Velké kvalitativní zklamání, které střihem ani místy nedrží pohromadě. Vše, co mohlo být v tématice Milady Horákové silné, je naopak zde podáváno velice neosobně, vzdáleně, že žádná z postav mě nezajímá a jen si přeji, aby to skončilo, což u takového tématu a takové osobnosti moc zamrzí. 50% (20.02.2021)

Na české filmy posledních let se nedá dívat. Perličkou je zajisté ještě před nedávnem mohutně v TV a všude jinde možně propagovaný doják o Miladě Horákové. Ted jsem ten brak konečně "zčásti" viděl (do konce jsem to bohužel nevydržel) a skoro jsem se pozvracel. Prý hluboce věřící zásadová žena, no tak všechno možné, ale toto fakt ne. Člověk, který vyzývá vědomě jinou zem, aby na jeho vlast shodila jaderné bomby, je v mých očích odporná stvůra a to jsem ještě dost slušný. Soud a rozsudek považuji za spravedlnost či snad karmu – chtěla smrt pro ostatní, dostala ji sama. Amen. Ps; Do hlavní role taky zřejmě jinou než izraelskou herečku neměli, chápu. :) (05.11.2018)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)

Životoipisný film to není ani náhodou. O Horákové, jejích pohnutkách a postojích, až na pár neuměle deklamovaných frazí, se nedozvíme nic. Nevíme, proč vlastně byla v koncentráku, nevíme, proč ji zatknuli komunisté. Minimálně do poloviny se jedná o nasládlý zromantizovaný příběh jedné nepočetné rodiny. Žádné historické reálie a vlastně ani postavy se neobjeví. Oceňuji, že tvůrci vědomi si své umělecké impotence nesáhli k hledání konspirační teorie o smrti Jana Masaryka. Pokud měl film vyznít, že Horáková prožila pohodový život a její skon byla selanka, byla ambice autorů do puntíku naplněna. Celý ÚV KSČM děkuje tvůrcům za jejich přínos pro současnou kinematografii a jednomyslně jim uděluje řád Klementa Gottwalda. Gratulujeme! (23.11.2019)