Hold

Komediální drama, ve kterém se pravidelně střídá smích a slzy, v podstatě komorní vztahovka o hledání cesty otce k synovi a v tomto případě i obráceně - syna k otci.. Vstoupí-li do života vážná nemoc, je nejvyšší čas být upřímný, nejen k druhým, hlavně k sobě, k tomu dodávám, že já na druhé šance věřím.. Je to moc hezky napsané, Jack Lemmon má co hrát a tak hraje jak o život, když mu o ten život ve filmu jde.. Závěr mi bohužel příliš nepadl do noty, tak proto dnes večer hodnotím za 4*.. (27.06.2023)

„Jestli tohle myslíme vážně, jsme v průšvihu.“ Film o vesměs vážných tématech podaný zároveň s obrovskou tragikomickou nadsázkou se v tomto případě vážně povedl. Myslím, že dnes už málokdo umí napsat tak skvělé dialogy, které vystihují ducha života, dokážou přinést naprosto nenucený humor a zároveň tolik toho o vztazích mezi postavy ve stejnou chvíli říct. S každou další scénou a zvratem jsem měl pocit, že proplouvám směrem k postavám této inscenace stále blíž, jako u televizního seriálu, který si vás možná získává déle, ale nakonec vás osudy hrdinů nepustí. Až jsem si na konci říkal, že bych si klidně přidal ještě třetí hodinku, protože by mě hodně zajímalo, jak by doposud věčně neklidný a přes úspěšné nalézání cesty k sobě často složitý vztah syna a otce pokračoval i po velkolepém, snad definitivně smířlivém večeru. Přibližně stejně zajímavé jako vztahové drama zůstává i vnitřní drama Scottieho, který se v průběhu bilance nad svým životem stále víc utvrzuje v dosavadních postojech k životu i okolí, ale zároveň si jasně začíná být vědom svých chyb. Dívat se na Jacka Lemmona, předvádějícího v plné formě excelentně vyváženou směsici komického i charakterního herectví, mi tady bylo stejným potěšením jako poslouchat původní český dabing s přesně padnoucím Vladimírem Brabcem. ***** „Teď už vím, co bych Ti chtěl zanechat, synu...“ Tohle je podle mě snad ten nejlepší film, který Bob Clark po sobě jako režisér zanechal. [90%] (03.10.2022)

Příběh, který vypadá tak, že ho mohl napsat sám život. Film po celou dobu působí velmi civilně. Pod náporem právě propuknuvší nemoci a uvědomující si svou vlastní smrtelnost hledá snad až příliš lehkovážný otec (Jack Lemmon) cestu ke svému snad až příliš serióznímu synovi (Robby Benson), de facto se v omezeném čase snaží dohnat, co zameškal, když tu pro něj nebyl. Z druhé strany se pak syn snaží najít důvod, proč mít otce rád (důvod, který spočívá v něčem jiném, než že je to jednoduše jeho vlastní otec). Film za mě stojí a padá s výkonem J. Lemmona, jehož postava dokazuje, že aby si šlo člověka vážit, nemusí tento zrovna vymalovat Sixtinskou kapli či složit Osudovou, nikdo by po nás neměl chtít, abychom se obhajovali (via Red Dwarf - Inkvizitor) aneb K tomu být plnohodnotným členem společnosti bohatě stačí dělat různé srandy a šprťouchlata. Doufám (spiklenecky mrká a shání se po kostýmu kuřete)! 75 % (01.07.2023)

Jack Lemmon je jeden z mých nej herců a každou příležitost ho vidět si hýčkám. Tribute je další z dokladů, že nebyl jen úžasný komik, ale dovedl mistrovsky zahrát i dramatickou roli. Jeho postavu tu vynášejí do nebe za to, že byl stráááášně zábavný. Yes, žil si podle svého a rodina a přátelé se buď přizpůsobili nebo trpěli, on to příliš neřešil. Skvěle je tu zobrazené, jak ho syn odstrkoval, protože způsob otcovství mu nevyhovoval, přitom mu otec zoufale chyběl, ale než takového, tak raději nic -  "Ještě nejsem připravený pro tebe brečet". Na druhé straně je ten film v mnohém hrozně vyčpělý a zatímco jiné zrají jako víno, tady bych to viděla přesně naopak. Pódiový výlev v závěru mi to z uvažovaných 4 hodil do 3*. (27.06.2023)

Skoro každý druhý dialóg je ako z veľkej knihy života ... cítiť, že Hold je predovšetkým divadelná hra. O vzťahu medzi otcom a synom. Kde syn je asi aj rozumnejší a citovo vyspelejší než otec. A otec? To je tak trochu sebec, ktorý predsa len tú jednu prioritu má, a to .. baviť ostatných, a syn je na druhej koľaji. Keď si to uvedomí, už je neskoro plakať na pódiu .. alebo žeby predsa? Ale znáš ho .. hehehehehe. (28.06.2023)