Já, Daniel Blake

Filosofii Kena Loache lze shrnout do výkřiku, který zaznívá krátce před závěrečnými titulky: Fuckin' Tories! Sisyfovské putování Daniela Blakea je koncipováno jako důkladná exkurze po britském sociálním systému. Vykresluje instituci, která ponižuje, komplikuje, diskriminuje a fuckuje; instituci, která záměrně nepomáhá nejpotřebnějším; nabízí pomoc přes neprůstřelné plexisklo; diskredituje sama sebe, aby mohla být jednoho dne na tomto základě zrušena jako zbytečná. Cesta vypovídá o důkladné rešerši, desítkách vyslechnutých a vyčtených příběhů, vlastních zkušenostech. Postrádá ve své formální prostotě obvyklé manipulační berličky a pomáhá si jen obsahovou hutností. Kdyby byl Loach víc Buňuel nebo Trier a oprostil se přehnaných iluzí o solidaritě prekarizovaných, dalo by se na dvě celé hodiny zapomenout, že jde "jen" o film. Sledovat Daniela na cestě za uznáním podpory v nezaměstnanosti přes téměř hmatatelnou nelidskost systému je dobré proto, že zjistíte, jak si zatopit se svíčkou a dvěma květináči, když vám ty kurvy odpojí elektřinu. Mimoto ale připomene, že to, že vám nikdo nepomůže, nezakládá dobrý důvod nedožadovat se toho, na co máte právo. Právě naopak. Paní sociální Sheila je nejlepší ženská zrůda od slečny Thatcherové, pardon, Ratchedové... (18.03.2017)

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

[4,5*]     Výstižne a veľmi inteligentne vykreslený nikdy sa nekončiaci boj s byrokratickým aparátom, ktorý je súčasne aj bojom o zachovanie si ľudskej dôstojnosti. Hlavnému hrdinovi Danielovi (Dave Johns) sa v jeho márnej snahe nedalo nefandiť, imponovala mi jeho vytrvalosť a tiež jeho hlboko ľudský pohľad na svet. Napriek ťaživej téme z filmu sála ľudskosť, úprimnosť a silný pocit autentickosti. A ten miestny britský dialekt je proste kúzelný! Krásny film o ľudskej spolupatričnosti, rešpekte a nádeji, že dobro v ľuďoch ešte nevymizlo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (25.09.2021)

Doteraz som nevedel, že niečo také ako ľavicové filmy sa vôbec natáča. A ako na to pozerám, robiť filmy pre takúto cieľovku je podobne jednoduché ako robiť pre nich politiku. Aj keď napíšete psudomoralistický status či urobíte obrázok s takým posolstvom, úspech máte zaručený, lebo kvantum ľudí sa na to chytí ako ryba na udicu. Odhliadnúc od toho, že s autorom filmu politicky nesúhlasím, ani umelecká stránka filmu nie je žiadne terno (aspoň v kontraste s tými festivalovými ováciami). Triviálne diaĺogy, neuveriteľné situácie... A aj tá politická angažovanosť a spôsob, akým Loach forsíruje svoje ľavicové posolstvá je na smiech. Kritika kapitalizmu - tie isté tenisky dovezené z Číny stoja neporovnateľne menej ako v obchode... A černošský imigrant sa týmto živí!!! Zatiaľ čo poctivá anglická matka musí predávať svoje telo aby nasýtila svoje dve deti!!! (14.05.2018)

Neuveriteľné. Chyba, je to veľmi uveriteľné. Dostať sa do spárov prebyrokratizovaného štátneho aparátu ( nielen v sociálnej oblasti ) je trestom pre obyčajného človeka, ktorý celý život pracoval, platil odvody a dane, ale dostal sa nie svojou vinou do núdze. Snímku sa nedá uprieť ľavicový pohľad na vec a možno pracuje aj s nadsádzkou ( nepoznám podrobne britský sociálny systém ) tak prepotrebnou pri podobnom námete, jedno je však isté, podobný problém môže stretnúť každého aj v našom štáte len s inými názvami tlačív... Dave Johns je v hereckom prejave úsporný, nestrháva na seba zbytočnú pozornosť, jeho výkon je sústredený. Film používa odľahčené scény, ale dokáže aj riadne pritvrdiť. Pre mňa príjemné filmové prekvapenie. (19.02.2017)