Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V baladickém filmu Jaromila Jireše Opera ve vinici, jak již název napovídá, se nám představí svět vína a písní, nádherný svět Slovácka. Josef Kemr si zde zahrál svéráznou postavu Fanoše Mikuleckého, který je původcem mnoha známých písniček z Podluží, obecně považovaných za lidové. Vedle Fanoše Mikuleckého je druhým hlavním protagonistou příběhu Honza, hudebník a nedostudovaný posluchač žurnalistiky. Při jedné z cest se setkává se svým bývalým profesorem. Ten mu navrhne, aby spolu navštívili jednoho z těch, kteří skládají lidové písně, ale k jejich autorství se nehlásí, Fanoše Mikuleckého. Honza u něj pochopí smysl umělecké tvorby i naplnění lidského života… Baladický příběh o osudu lidového hudebníka Fanoše Hřebačky-Mikuleckého natočil v roce 1981 režisér Jaromil Jireš podle námětu Vladimíra Merty. Snímek rozhodně není životopisem, ale originální sondou do života jihomoravské vesnice. Fiktivní příběh se odvíjí v několika rovinách. Hlavní z nich vytváří dokumentaristické zachycení tradičních zvyků a obyčejů, vrcholících inscenací velkolepě pojaté Fanošovy lidové opery „Prechovský buřič“, na níž se podílejí amatéři – lidé z Podluží. Působivost snímku podtrhla vynikající kamera Emila Sirotka a obsazení hlavních rolí Josefem Kemrem, Radovanem Lukavským a Janem Hartlem. (Česká televize)

(více)

Recenze (34)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jaromil Jireš mě svými filmy snad pokaždé dokáže oslovit (s výjimkou šílených Talířů nad Velkym Malíkovem) a upoutat zvolenými tématy i zpracováním. Zde máme dvě hlavní postavy – mladého studenta se zálibou v rockové hudbě, který se studijně věnuje folkloru, a starého muzikanta, neznámého autora mnoha zlidovělých písní, který však sám neprojevuje velkou touhu hlásit se ke svému dílu, propagovanému jako lidovém. Souvislý děj zůstal spíše v pozadí, ale jednotlivé konfrontace obou postav s dalšími, mezi sebou i vůči různým situacím zde postupně odkryly zajímavou výpověď nejen o proměnách folkloru na Moravě v čase, ale vůbec o lidech, rozdílných postojech rozdílných generací a měnící se kultuře. Jireš nekritizuje, neodsuzuje, jenom rozehrává, co ho možná jako milovníka klasické kultury – stejně jako postavu Fanoše Mikuleckého – trochu trápí a ukazuje to poetickými obrazy... třeba i tím úplně posledním záběrem na obrovskou prázdnou dálníci (s kontrastně hlasitým zvukem k tomu), který mi připal geniální, jednak jím Jireš velmi krátce ukázal obraz reality moderní současnosti a zároveň tím vytvořil úderný kontrast k předchozí folklórní slavnosti. Jireš zde prakticky hlavně roztáhl motivy, které na malém prostoru načrtl již v Žertu, pokud jde o zobrazení upadajícího zájmu o folklor a hlavně nevkusné veřejné pohrdání ze strany mládeže na kulturních vystoupeních. Trochu mě i ke konci zklamalo, že vyvrcholením filmu (mimo ten poslední záběr) byla místo vygradovaného dramatu hlavně rozsáhlá folklórní „estráda“, ale i tak mě Operou ve vinici Jireš dost potěšil, vnesl do svého filmu uzemňující postřehy a určitě jsem si z nich dokázal hodně co vybrat a ocenit. Asi nejvíc na mě působily společné scény studenta s filmovým režisérem v podání Radovana Lukavského, jakožto vzácná setkání a povídání dvou lidí, které i přes obrovskou odlišnost na první pohled hodně pojil stejně zapálený zájem v minoritní oblasti. [75%] ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jako přehlídka moravského folklóru super, jako drama hodně slabé. Jako by Jireš ani nevěděl, jestli točí příběh, nebo jen právě tu přehlídku, protože se to tu ani pořádně nepropojuje a spíš to působí, jako by obojí fungovalo jen samo o sobě, nezávisle na tom druhém. Ano, ten příběh s tím folklorem souvisí, ale nemile mě překvapilo, jak moc s ním Jireš nepracuje a jak moc ho vlastně "nechává být". Přitom kdyby propracoval i ten, hned by Opera ve vinici měla hodně do sebe, ale takhle to stojí jen na tom folkloru a ten příběh časem působí spíš rušivě, jako by k tomu byl přidán nuceně. Špatné mi to i tak rozhodně nepřišlo, má to zajímavou a občas i působivou poetiku, ale že by to ve mě vyvolalo nějaké silnější dojmy a že bych měl potřebu to vidět znova, to rozhodně říct nemůžu. Kvůli nedotaženému scénáři to pro mě byl zážitek docela průměrný, byť to má aspoň myšlenku o tom, jak zájem o tyhle akce upadá a u mladších generací obzvlášť... Což nemůžu úplně potvrdit a podle mě to je jak kde, aspoň teda v současnosti. 3* ()

Reklama

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Tady už dávno není nic pravý….." Nevím jak v době samotného vzniku tohoto Jirešova filmu, ale na  dnešního člověka musí svět slováckého folkloru, plný písní, vína a lidových krojů působit již vskutku  jako takový bizarní skanzen. Kvůli poměrně slabému a nepřehlednému scénáři, kdy všechny ty lidové písničky výrazně převyšují skutečný děj, jsem se místy dost nudil. Po vizuální stránce ale film v  sobě nezapře Jirešovu nostalgickou atmosféru a poetiku. Největší devizou snímku je pak bezpochyby (jako vždy výborný) Josef Kemr (coby lidový všeuměl a skladatel lidových písní), který ale ne vždy má o čem hrát. V samotném závěru, kdy záběr na slováckou přírodní scenérii vystřídá záběr na dálnici jsem si pak říkal, že kdyby film s tímto ekologickým motivem v průběhu filmu nějak víc pracoval, mohlo být jeho poselství přeci jen aspoň v něčem trošku nadčasové. Takto je to fakt jen takový „líbivý skanzen“ pro milovníky moravského folkloru, popřípadě herectví Josefa Kemra. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra.  ()

Peabody 

všechny recenze uživatele

Škoda, že to pan Merta, který to celé vymyslel a hodně chtěl natočit, nedostal. Ale ono by to bylo i tak hodně těžké natočit tak konfliktně jak to bylo naplánované. Pan Jireš to pak rukou zkušenou ohobloval, osmirkoval, ohladil a vyleštil, aby hrany nebyly a příběh pěkně hladce klouzal. Tak to také zůstalo. Na druhé straně, protože to byl pan Jireš, tak tak nemáme ani SSM, ani moudrou stranickou organizaci, aby zase nepomlouval příliš. Jde spíše o to, co to původně mělo být a že výsledný tvar je takový trochu kočkopes. Herecky je to ovšem vynikající, všechna čest. ()

Blazkowicz 

všechny recenze uživatele

S tím hodnocením asi o něco přestřelím, ale nakonec se nedalo jinak. Nemá to sice žádný děj a nedává to smysl, ale moje rodné Podluží to dostatečně vynahrazuje. Režisér chtěl vytvořit "něco" unikátního, no na rozpracování postav mu jaksi nezbyl čas. Takže místo věnování se víc té děvčicy, je tam aspoň půl hodiny ta otřesná divadelní hra. Co si budem, ona je sice na dědině nespokojená, ale ono by ji to měšťáctví rychle přešlo po návštěvě špinavé Prahy nebo smradlavého Brna (soudím podle sebe a dneška). Tož kdo néni otáto, ať si dá hvězdičku dúle. 3-* ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • Původní název filmu zněl Smrtka na bílém koni. (Xell)
  • Fanoš Mikulecký (Josef Kemr), vlastním jménem František Hřebačka (1912–1970), byl moravský skladatel zlidovělých písní z rodného kraje. Profesí dekoratér a jevištní malíř. Pracoval jako malíř pokojů. Působil jako vedoucí redaktor v časopise Malovaný kraj. Svoje písně skládal anonymně. (sator)
  • Filmovanie prebiehalo v Petrove, Lužici, Brne, Prahe a na Hodonínsku. (dyfur)

Reklama

Reklama