Malá mořská víla

"...takové to bylo smutné milování." A právě ta hořkost příběhu je fantastická! Vyhýbá se klišé, nebalamutí, že život je jedna velká výhra, ba naopak mě tohle zasáhlo mnohem víc, než každoroční louskání Tří oříšků - jejich kvalitě navzdory. Ten omamný lesk mě už začal uspávat, a proto Vílu beru jako odklon od zajetého stereotypu. Navíc ji Kachyňa obohatil o výtvarno, což je super, a se závěrem ji nasměroval k mým oblíbeným filmovým věcem. Jak vidno; i pesimismus může být v určitých aspektech prospěšný! (02.01.2012)

Ne-pohádka, všechno naruby tu je, už jen to, že se princ (Petr Svojtka) otáčí za Libuščinou sukní, přestože má otevřené vratku u Mirušky, je zvláštní, být na pozici scénáristy, udělám z prince ománského sultána, z Libušky dívku na pondělí a středu, z Mirky úterní, čtvrteční a sobotní pobavení, a o neděli by klidně mohly přijít obě... Zda-li jsem pomyslel na mládežníky, tážeš se, mravokárný?! Ano, pomyslel, alternativní zakončení, jež nabízím, má na dětskou dušičku pravděpodobně obdobně "blahodárný" vliv, jako Andersenova srdcelomná pointa, nebojme se jej proto realizovat, ten můj návrh... Na vážnější notu: Kachyňovu pohádku akceptuji, nemám moc rád romantické pohádky, tato mě zaujala, nebýt podmořského krále Radovana Lukavského, dal bych průměrné ohodnocení, takto... 70% (22.02.2014)

Zvláštní snímek (záměrně ho nenazývám pohádkou), v němž se klasický "dětský" příběh odehrává v ponuré melancholické atmosféře, je asi nejblíž původnímu zpracování od Andersena, ale paradoxně mu právě tahle neobvyklá kombinace příliš nesedí. Radovan Lukavský to jako mořský král zabíjí spoustu (neplánovaných) hlášek ("Jeho otec byl taky idiot") a nad princem, který vypráví přítelkyni o svém ideálu, který až najde, vykašle se na ní, jsem se musela také smát, to už ale stoprocentně nebylo úmyslné. (31.03.2014)

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)

Tohle jsem měla v dětství moc ráda, podle mého nejhezčí zpracování tohohle příběhu. Nádherné kostými a vzhled 'víláků' a víl i celého mořského a podmořského prostředí. Magické. Atmosférické. Jako jedno z mála zpracování a i celkově pohádek se nebojí ukázat tragický konec a krutost osudu víly. Celé je to trpké a krásné, jedna mála z českých pohádkových věcí, která mi utkvěla v paměti a co se mi líbí dodnes. (13.02.2010)