Konec básníků v Čechách

"Štěpáne, že se nestydíš !! Takhle se ožrat v sokolským kroji !!" - "Maminko, kdybych to věděl, tak sem se svlíknul.." ;) To spíš Dušan Klein, který je pro mě nyní už jen takhle klein, totiž co se jen vejde na dva centimetry mezi palec a ukazováček, by se měl stydět !! Štěpán ztratil péro, Klein veškerou soudnost a Ladislav Pecháček nejspíš asi rozum, protože tahle uplakaná reflexe polistopadového Česka irituje snad ještě víc než ohyzda Tereza Brodská, která nakonec mezi ty výborně obsazené Štěpánovy lásky-krásky vůbec nepasuje, či místy naprosto diletantsky odvedené řemeslo, s postrodukcí v čele.. (18.05.2015)

Tohle už má s básníky pramálo společného. Ostatně mě přijde celý film takový nepříjemný a divný. Skoro vůbec mi nesedl. Humor je zcela pryč a zbyly jen složité, inteligentně vypadající fráze, které v podstatě mluví o ničem. Z našich oblíbených postav se stali nesympatické karikatury a nové romantické básnické chvíle se proměnily jen v prázdné pokusy o něco smyslnějšího. Poetika básníku je prostě nadobro v tahu. Celý film navíc i tak nějak nudí. Den po zhlédnutí vyšumí a vy ani nevíte, o čem to bylo. Básníci veršují do prázdna, rozhodně obrovské zklamání, 1 hvězda. (20.02.2011)

Ostudný pozůstatek všeho, co mám na sérii rád. Zůstaly jen slabé zbytky skvělého humoru, silné rozpaky nad pointováním nejrůznějších linií a obvyklá romantika už je skoro úplně pryč. Z lásky k básníkům je to sice lepších 50%, ale navýšit Štěpánovu sbírku osudových žen o nesympatickou Terezu Brodskou byla obrovská chyba, která mohla sérii nadobro pohřbít. Naštěstí básnící neztrácejí naději. (01.02.2006)

Eine kleine Červená pustina. Před pár lety mě tento podivuhodný film neplánovaně zachytil ve svých spárech, ač bych tehdy přísahal, že bude mít nehty osekané jako pes. Až zarážejícím způsobem se mi zdá nedoceněna kombinace kleinovsko-básníkovského skanzenu se skanzenem raných 90s, přičemž obojího se podařilo nabrat lopatami doby sdostatek a promísit tak, že zadusit dvě hodiny časoprostoru není pro tento typický filmový doplněk/dodatek vůbec nemožné. Joška Vaniš sází na plátno jednu jadrnou barvu za druhou, občas prská jako Pollock, někdy vrství jako Rothko, ale přesto nebo právě proto kdesi vzadu čpí ona Krylova nakyslá sója bez sádla rozkvétající demokracie roku 1993. Pokud se k příjemci navíc dostane poněkud steroidová verze díla, filtrovaná skrze lehce přesaturovanou plazmovou televizi na straně jedné a mírně intoxikovaný mozek na straně druhé, nelze než i po letech konstatovat, že KBVČ si zaslouží své místo v panteonu raně devadesátkových podivností. (14.02.2023)

Jeden z mnoha zážitků z horažďovického kina Otava. Začátek nové porevoluční trilogie v rámci básnické hexalogie je tento díl neopakovatelným zrcadlem doby, který sice dost tlačí na pilu, ale skvěle vystihuje porevoluční poměry a neztratí se ani vedle takových restitučních hitů jako bylo Chytilové Dědictví nebo Hotýlek v srdci Evropy. (10.04.2014)