Domestik

Klaustrofobické a fascinující, jen tvůrci nemuseli tak protahovat ten začátek a stereotypy obou postav, připadlo mi pak, že závěrečný rozklad přišel příliš rychle. Jinak ale vynikající psychologická studie různých závislostí a druhů ovlivňování. Semestr byl pro mě jen taková hříčka, tohle už je dost vyspělý film. 90%. (14.04.2020)

Sedlak nam nadelil velmi neprijemne pokoukani. Co ale je prijemne je to, jak zvladl natocit dvouhodinovy film s minimem dialogu v jednom byte a udrzet mou maximalni pozornost. Pliziva kamera si vybira netradicni uhly snimani, vyuziva kreativni hru s hloubkou ostrosti a hodne atmosfericke sviceni. Spolu se zvukem vytvari zvlastni koktejl intenzivni podivane, kteremu musim dat oba palce nahoru. (03.01.2020)

Strašně sebevědomý debut. Sedlák ví přesně, co, jak a kdy chce a má udělat. Pomocí precizní kamery sledujeme v chladném, šedivém bytě rozklad dvou osobností a jejich vztahu, výborně zahraných Hofovou a Konvalinkou. Vše podtrhuje světový sound design a hudba kapely Vložte kočku, jejímž členem je kromě bratří Kaplanů právě Konvalinka. Ostuda, že film nezískal mnohem víc nominací na lvy, protože takhle vypadá budoucnost českého filmu. (13.03.2021)

Již svým režijním debutem Adam Sedlák dokázal, že je jedním z nejambicióznějších a nejtalentovanějších českých filmařů současnosti a já mu do budoucna přeju jen to nejlepší [viz. jeho nejnovější banger BANGER.].... Domestik jde totiž proti proudu české divácké obce, a jde tak o silně provokativní, klaustrofobický a nekomfortní psychologický horor o rozkladu jednoho vztahu na pozadí překonávání psychických i fyzických extrémů, na který se nelehko kouká. (16.09.2022)

Celovečerní debut autora jednoho z nejzajímavějších internetových seriálů mě lákal z celých Varů skoro nejvíce a rozhodně nechci používat fráze jako "čekala jsem víc", proto se teď pokusím svoje průměrné hvězdičkové hodnocení ospravedlnit. "Domestik" mezi současnou českou produkcí vyčnívá ve všech ohledech - dvěma neokoukanými talentovanými tvářemi, které bez problému samy utáhnou dvouhodinovou stopáž, snímáním kamerou, prací s rekvizitami (hnijící ovoce, uvadající bylinky), údernou hudbou a samozřejmě i originálním námětem. Roman chce vítězit na závodišti, Šarlota za své poslání považuje mateřství. Ani jednomu z nich se ale nedaří dosáhnout svého cíle. Do jejich domácnosti přesto přibyde nový člen - kyslíkový stan doplněný zlověstně hučícím a rudě zářícím kompresorem. Od té chvíle už nic v jejich životech nebude jako dřív. Už tak dost chladný manželský vztah se stává po fyzické i psychické stránce patologickým a životu nebezpečným. Tento vývoj Sedlák vyjadřuje scénami mnohdy velmi těžkými na pohled, nepříjemnými až děsivými. Kino ani nedutalo a já sama vlastně nevím, proč mnou po skončení projekce zmítaly tak rozporuplné pocity. Slibuji, že dám snímku ještě šanci. Rozhodně mě nebude mrzet jeho případné ocenění v karlovarské Hlavní soutěži, budu mu přát další úspěchy, ale srdcem to u mě vyhrálo Omerzovo "Všechno bude". (04.07.2018)